Ve vládním prohlášení dala vláda zřetelně na vědomí svůj úkol „zachování výše investic do dopravní infrastruktury“. Znamená to zajistit ročně 100 miliard korun, které představují 2,5 procenta HDP, což je ve shodě s doporučením Evropské komise.
Skutečnost je ale diametrálně jiná a zpochybňuje vládní prohlášení, které formulovalo svůj závazek voličům.
Do připomínkového řízení byla rozeslána v minulých dnech další verze harmonogramu výstavby dopravní infrastruktury. S předloženým návrhem nelze v plném rozsahu souhlasit. Materiál jasně dokumentuje, že institut střednědobých výhledů rozpočtu, schvalovaných vládou a Poslaneckou sněmovnou, je nefunkční a deklarované objemy zdrojů nemají žádnou relevanci.
Ministerstvo dopravy v současné době následně připravuje novou strategii rozvoje dopravní infrastruktury, zahájilo práci na zpracování takzvané superkoncepce.
Jsme přesvědčeni, že vytvářet harmonogram výstavby dopravní infrastruktury bez znalosti strategie rozvoje nelze, tento obrácený postup nepovažujeme za správný a účelný. Možná pouze účelový. Reálnost harmonogramu rozvoje dopravní infrastruktury je podmíněna zajištěním jejího financování. Proto je třeba jasně definovat priority a vytvořit přehled o jejich investorské připravenosti a tím i o reálném čase zahájení výstavby. Urychlené zpracování koncepce zdrojového zajištění by proto mělo být prvořadým úkolem vlády. To je základní podmínkou pro systémové plánování, přípravu a realizaci investičních akcí. Zdrojové zajištění pak musí tvořit reálný mix poměru vlastních a cizích zdrojů. Absence koncepce vede k nestabilitě systému, k nekoncepčnosti výběru staveb a k nehospodárnosti.
To má velký dopad na realizační firmy, na jejich ekonomickou stabilitu. Stavební společnosti nemohou plánovat, tím méně realizovat koncepci rozvoje nebo udržení firmy na stavebním trhu. Budou finančně zatíženy nevyužíváním základních prostředků, bude přerušena strategie investování do modernizace a do vývoje. Podstatnou měrou vzroste nezaměstnanost nejen ve stavebnictví, ale v důsledku vysokého multiplikačního efektu i v dalších souvisejících odvětvích.
V současné ekonomické situaci je hledání úspor otázkou, která je na pořadu nejen na úrovni vlády a ministerstev, ale samozřejmě i podniků. Cesta hledání začíná již v legislativě, v územním plánování, veřejném projednávání investic, v opatřeních proti průtahům při pořizování územního plánu, v jasném stanovení (a dodržování) oprávněnosti účastníků řízení. Z právních problémů, zásahů občanských iniciativ, problematických výkupů pozemků, soudních sporů vznikají náklady na změny projektů, potřebné studie, výzkumy a posouzení. Stavby se zdržují, prodražují, jsou to náklady v řádu stamilionů.
Další zdroj úspor je v zadání investora, v náročnosti jeho požadavků, které jsou někdy zbytečné a drahé. Neefektivní využívání zdrojů již v přípravě stavby bývá pak neoprávněně přisuzováno dodavateli stavby, je mu automaticky připisováno předražování dodávky. Je to již novinářský a v poslední době i politický folklor, který bohužel jen těžko vyvracíme.
Představy o úsporách, ke kterým budou donuceny firmy, budou-li jim zastaveny stavby, jsou více než iluzorní. Dopady rozhodnutí o zastavení a zakonzervování stavby jsou mnohdy mnohem vyšší a finančně i těžko vyčíslitelné, nežli by se mohlo nezasvěcenému zdát.
Při zastavení komunikačních staveb lze samozřejmě také hovořit o dopadech na hospodářský rozvoj regionů, na zanedbání úrovně dopravní sítě, bezpečnosti na silnicích, újmách na životním prostředí ve městech a dalších aspektech.
Redakčně kráceno, celý text naleznete na www.lidovky.cz
***
Představy o úsporách, ke kterým budou donuceny firmy, budou-li jim zastaveny stavby, jsou více než iluzorní. Dopady rozhodnutí o zastavení stavby jsou mnohem vyšší, než se mohlo zdát.
O autorovi| VÁCLAV MATYÁŠ prezident Svazu podnikatelů ve stavebnictví
