Asi do největších potíží se demokratický kandidát Barack Obama dostal letos v dubnu před klíčovými primárkami v Pensylvánii.
Na jednom ze setkání se snažil přítomným vysvětlit, proč jen těžko získává přízeň pensylvánských dělníků postižených ekonomickým poklesem. „V těchto malých městech v Pensylvánii a na Středozápadě zmizely pracovní příležitosti již před 25 lety a nic je nenahradilo. Není tedy překvapivé, že zahořkli, lpí na zbraních nebo na náboženství nebo na antipatii vůči lidem, kteří nejsou jako oni,“ citoval Obamova slova list The Financial Times. Za svou nevhodnou poznámku se musel dlouho omlouvat. Oproti McCainovi měl Obama také jednu nevýhodu – není tak zkušený, zejména pokud jde o zahraniční politiku. Mnohé proto velmi překvapil jeho názor, že dialog je třeba vést i s nepřátelskými zeměmi, jako jsou Írán, Sýrie, Severní Korea nebo Venezuela. ... a McCainovy vlastní góly John McCain do volebního klání vstupoval s jednou obrovskou výhodou. Ve srovnání se svým demokratickým sokem byl považován za zkušenějšího, rozvážnějšího a důvěryhodnějšího. Během kampaně si ale uštědřil několik vlastních gólů. Ty největší chyby se točily kolem ekonomiky.
S otevřeností sobě vlastní, s níž jindy získával sympatie, přiznal, že ekonomice nerozumí. V době nastupující finanční krize, v den pádu investiční banky Lehman Brothers, pak neváhal na mítinku ve Floridě pronést: „Základy našeho hospodářství jsou silné.“ Situaci mu navíc zkomplikovalo lavírování republikánů nad schválením státní finanční injekce, jakkoliv byly obavy zákonodárců na místě.
McCainova bezprostřednost také začala být stále častěji vnímána jako nerozvážnost. Ať už šlo o jeho bezelstný popěvek „Bombar– dujte Írán“ či jmenování Sarah Palinové svojí viceprezidentskou kandidátkou – údajně jen po několika schůzkách. Především se ale dostal do vleku Obamy a jeho předvolebního týmu. Byli to demokraté, kterým se dařilo určovat agendu, a republikánům nezbývalo než reagovat.
A v neposlední řadě McCain svému demokratickému sokovi neúspěšně šlapal na paty i ve výběru sponzorských darů, díky nimž Obama zcela ovládl televizní éter.
45 tisíc slov... Pro toho, kdo v posledních dnech sledoval kampaň před prezidentskými volbami, určitě není novinkou, že se oba kandidáti utkali v celkem třech televizních debatách. Jak si ale nechala zjistit agentura AP, při těchto duelech padlo zhruba 45 tisíc slov. Kromě těchto zajímavostí se ale média věnovala zejména výdajům za kampaň. ...a miliarda dolarů Z nově zveřejněných údajů vyplývá, že Barack Obama od 15. října obdržel příspěvky ve výši 641,5 milionu dolarů, jeho rival John McCain 358 milionů. Obama od té doby utratil 564 milionů, z toho největší část, 240 milionů, spolkla reklama v médiích. Například koncem října si Obama zaplatil půlhodinový pořad v hlavním vysílacím čase na čtyřech televizních stanicích. Volební tým Johna McCaina do prezentace v médiích „nasypal“ 116 milionů. Cestovní výdaje Baracka Obamy a jeho spolupracovníků se vyšplhaly na částku 39,5 milionu dolarů. McCain a jeho lidé za létání a ježdění zaplatili jen asi poloviční sumu, 20 milionů dolarů. V době od 15. října, kdy se kampaň blížila do „finiše“, vypili „obamovci“ v jednom řetězci kávu za 2200 dolarů, jinde si objednali pizzu za 900 dolarů a sendviče za 426 dolarů. Tým McCaina utratil za kávu 1810 dolarů, za pizzu 550 a za sendviče 87 dolarů. Nejvíce lidí přišlo na Obamovo shromáždění. A nebylo to na území USA, ale v Berlíně, kde promluvil před více než dvousettisícovým davem. Bill Clinton na pódiu... McCainovi ale nechyběly jen peníze. Na rozdíl od jeho demokratického rivala se po jeho boku neobjevoval žádný z prezidentů – ať už současných či bývalých. Důvod byl zjevný – nespojovat jméno republikánského kandidáta s neoblíbeným dosluhujícím šéfem Bílého domu Georgem W. Bushem. Obamu naopak podpořil Bill Clinton, což může být paradoxní. Jednak vzhledem k nevraživosti, která během stranických primárek vypukla mezi Obamou a Clintonovou ženou – a bývalou první dámou – Hillary. A v neposlední řadě také v souvislosti s Obamovým voláním po „změně“. Právě odstavení politických klanů (ať už clintonovského či bushovského) od moci má být součástí této změny. Bush sice McCaina při jeho nominaci podpořil, ale jinak o sobě nedával vědět. V tomto duchu se nesla i jeho volební účast. Dosluhující šéf Bílého domu sice dal McCainovi hlas, ovšem téměř dva týdny před volbami pomocí korespondenčního hlasování. ...a George W. Bush v pozadí Demokraté se ale snažili přesvědčit voliče, že mají mnoho společného – že McCain je jen „recyklovaný Bush“. Takové tvrzení přitom nebylo příliš spravedlivé. Sice mezi nimi panovaly názorové shody, zároveň ale i ideologické rozdíly. McCain podporoval vojenské řešení Iráku, a to dokonce mnohem dříve, než byla plánována invaze z roku 2003. Přesto některé kroky vojenského tažení kritizoval. Na rozdíl od konzervativnějšího Bushe také McCain tíhl k liberálnímu proudu. Ostatně i během svého působení v Senátu občas proti návrhům Bushova tábora hlasoval. zah
