Stejně jako pražské komunální volby je možné zpochybnit jakékoli rozhodnutí veřejné sféry
K rozuzlení se snad blíží jedna z nejzávažnějších kauz projednávaných v současnosti před Ústavním soudem. V centru Brna se nerozhoduje o ničem menším než o tom, zda se budou opakovat pražské komunální volby.
Při povědomí o tom, jaká odvážná rozhodnutí Ústavní soud v posledních letech učinil, se lze nadát jak zrušení voleb (pomiňme nyní terminologii zákona rozlišující nové volby, opakované volby a nové hlasování), tak zrušení části volebního zákona. Jednoduše řečeno -spor se vede o to, do jaké míry byl výsledek voleb zkreslen tím, že bylo území Prahy rozděleno do sedmi menších volebních obvodů. Konkrétně tak pražští voliči nevybírali ze seznamu třiašedesáti kandidátů - právě tolik zastupitelů čítá pražské zastupitelstvo -, ale z devíti.
Volby dopadly tak, jak dopadly. A ještě jinak pak dopadla povolební vyjednávání. Tak to ale v poměrných systémech s volebními obvody chodí: ne vždy jsou hlasy převedeny na mandáty zcela proporčně, a už vůbec ne vždy jsou sestaveny ideově blízké koalice, které jsou po chuti většině voličů.
Dopadly by volby jinak?
Jedna z klíčových otázek, která Ústavní soud zajímala při přípravných expertních posudcích, zněla, zda by volby v Praze dopadly jinak v případě, kdyby Praha byla jediným obvodem. Na její zodpovězení není třeba přednášet na vysokých školách ani je vystudovat ani psát do novin.
Ano, zcela jistě by volby dopadly jinak. Jinak by totiž vypadaly celé kandidátky, z nichž si voliči vybírali. Politické strany by musely přemýšlet úplně jinak nad jejich strukturou, nehledaly by sedm menších lídrů, ale soustředily by se na tváře na prvních pár místech. Není tak třeba vůbec vyloučené, že by „superlídrem“ ODS byl někdo úplně jiný než dnešní primátor Svoboda. Ten byl do hlavní lídrovské pozice instalován po složitých vnitrostranických vyjednáváních až v polovině září, kandidátky se přitom podávaly už o měsíc dřív.
Na otázku, jak jinak by volby mohly dopadnout, ale pro změnu neumí odpovědět vůbec nikdo, ani sebevzdělanější sociolog, právník, politolog; snad jen věštec s křišťálovou koulí v ruce. Nevíme, jak moc by se změnilo chování voličů, kdyby nedrželi v ruce volební lístek ODS s lídrem zpěvákem Janem Kalouskem či hokejistou Petrem Břízou, ale jednotnou kandidátku třeba s lídrem Rudolfem Blažkem. Anebo kdyby měli všichni možnost volit sociálního demokrata Jiřího Dienstbiera ml., zeleného Ondřeje Lišku apod.
Tady prostě nemůžeme posčítat výsledky z jednotlivých obvodů dohromady a nově je přepočítat na mandáty. Je sice efektní představovat různé modely přepočítávání hlasů, ale můžeme to dělat maximálně s volební formulí. Tedy s něčím, co lidé nevidí a mnohdy ani netuší - zda se dělí všemi přirozenými čísly, nebo jen přirozenými lichými, jak vysoký je první dělitel apod. Ve chvíli, kdy začínáme modelovat s proměnnými, které občan vidí a chápe, vstupuje do výpočtů velká míra nejistoty.
Koneckonců podívejme se, jak zásadně se liší volby do zastupitelstev městských částí a zastupitelstva celého města třeba v Brně či Ostravě. Tentýž volič, když rozhoduje nad dvěma soubory kandidátů do dvou zastupitelstev, zdaleka ne vždy automaticky volí stejnou stranu. Efekt lídra a kandidáta je hodně silný a ani orgán ochrany ústavnosti by jej sugestivními otázkami neměl podceňovat.
Nesnadné hledání balance Ústavní soud není v jednoduché situaci, už zase. Málokdo mu asi závidí - hledat balanc mezi mírou poměrnosti a nepoměrnosti, rovnosti a nerovnosti není snadná věc. Co se ale zdá být ještě závažnější, je znejištění reprezentantů veřejné moci.
Můžeme si o rozdělení Prahy do volebních obvodů myslet, co chceme. Jen obtížně ale upřeme, že proběhlo v souladu s volebním zákonem. Ten je v této otázce nadmíru stručný, řeší to vlastně pouze ve dvou odstavcích - pro každé město větší padesáti tisíc obyvatel stanovuje, že se v každém obvodu musí volit alespoň devět zastupitelů; pro Prahu pak, že každá městská část může být součástí pouze jednoho volebního obvodu. Jinými slovy že nelze volební obvody vytvořit libovolně roztrháním městských částí tak, aby byly úplně početně vyrovnané.
Zastupitelstvo tak postupovalo v souladu s literou zákona. Začneme-li řešit, zda je volební výsledek při přepočtu na devět mandátů ještě poměrný, můžeme s klidem označit za neústavní volby ve více než sedmdesáti procentech našich obcí, které mají devítičlenná a menší zastupitelstva. Začneme-li se dohadovat o tom, jaký rozdíl mezi volebními obvody ještě odpovídá ústavní garanci rovnosti hlasů, když víme, že v územně členěných statutárních městech a Praze je jejich konstrukce velmi omezená, jsme na nejlepší cestě k věčnému soudnímu přetahování o čemkoli. Podobně totiž půjde zpochybnit téměř jakékoli rozhodnutí veřejné sféry učiněné podle zákona.
***
Můžeme si o rozdělení Prahy do volebních obvodů myslet, co chceme. Jen obtížně ale upřeme, že proběhlo v souladu s volebním zákonem.
O autorovi| STANISLAV BALÍK vedoucí Katedry politologie FSS MU e-mail: balik@fss.muni.cz
