Osmadvacetiletý mladík by se – v případě, že státní zástupce s návrhem uspěje – stal teprve osmým přírůstkem ústavu. Ačkoli zařízení funguje déle než rok, vězeňská eskorta tam sváží chovance jen málokdy.
„V současné době je v zabezpečovací detenci sedm osob,“ říká Jiří Hovorka z tiskového odboru ministerstva spravedlnosti. Ústav přitom disponuje osmačtyřiceti lůžky. V druhém detenčním ústavu, který sídlí v Opavě a má oproti tomu brněnskému trojnásobnou kapacitu, nežije ani jeden chovanec. Místo toho si v něm odpykávají trest odsouzenci.
Dostat pacienty do ústavu totiž není jednoduché. Především, detence se týká jen pachatelů, kteří „hřešili“ až po lednu 2009. A problém je i v legislativě. „Lidé, které bychom rádi do detence dostali, nespáchali dost závažný trestný čin,“ vysvětluje primář bohnické psychiatrické léčebny Jiří Švarc. Totiž: detence se ukládá zločincům, kteří spáchali trestný čin s trestní sazbou nad pět let. „Takhle budou přibývat tak tři chovanci ročně,“ počítá Švarc. Není proto divu, že ministerstvo ustoupilo od plánů zřídit třetí ústav ve Vidnavě.
V Brně jsou přesto optimističtí. „Očekáváme chovance, kteří jsou nyní ve výkonu trestu,“ říká mluvčí brněnské vazební věznice, pod niž ústav spadá, Dana Krejčířová.
Sám Heidinger, u něhož lékaři diagnostikovali schizofrenii, převozu do Brna nakonec možná unikne. „Detence se ukládá, když pacient nespolupracuje v léčebně. A on spolupracuje,“ říká Švarc.
