Po Miléniu právě vychází už druhá kniha nejpopulárnějšího současného švédského autora detektivních románů Arneho Dahla Zlá krev. Opět se setkáváme s komisařem elitní vyšetřovací skupiny Paulem Hjelmem a jeho týmem. Skupinu po hluchém období vybudí k životu poplašná zpráva, že do Švédska pronikl výjimečně brutální sériový vrah, který své oběti mučí metodami amerického tajného komanda z dob vietnamské války.
Dahl důkladně popisuje týmovou práci detektivů a jejich systematické rozvržení úkolů. Jednotlivá šetření detektivů ale většinou ústí ve slepých uličkách, a kniha tak zpočátku postrádá dostatečné napětí. Hlavní linie pátrání je přerušována četnými vedlejšími odbočkami, které zaujmou psychologickou hloubkou i smyslem pro detail. Přeskakování z hrdiny na hrdinu ale místy působí rušivým dojmem. Nelze se zcela ubránit dojmu, že omáčka kolem stěžejního příběhu, která zahrnuje sociálně kritické postřehy o švédském systému i úvahy jednotlivých postav, je sice zajímavá, ale poněkud zdlouhavá. Případ se prostě příliš dlouho jeví jako rozházené puzzle, jehož části k sobě nijak nepasují, a děj tak dost možná pro mnohého čtenáře ztratí šmrnc.
Zlom nastane v USA Situace se mění v okamžiku, kdy se ze skupiny vyčlení duo bývalých milenců komisaře Paula Hjelma a bystré Kerstin Holmové, kteří se vydají pátrat do USA. Hrdinové dostávají zřetelnější rysy a děj nabírá dlouho očekávaný spád. Z průměrného krimi příběhu odpovídajícímu standardní nabídce komerčních televizních kanálů se stává napínavý akční thriller plný nečekaných zvratů, poodhalující mezinárodní rozměr současného zločinu. Přechod od bezcílného tápání skupiny k náhlému sestavení mozaiky spletitého případu však působí poněkud nepřirozeně.
Dahl je zjevně velmi schopný vypravěč, který neváhá příběh okořenit sympatickým humorem či špetkou erotiky a Zlá krev oplývá několika velmi silnými místy včetně finále v přístavu Visby a mrazivého setkání s vrahem tváří v tvář.
Problémem však je, že kompozice knihy není zcela vyvážená a za skutečně napínavé čtení můžeme označit jen poslední pětinu románu. Po zážitku s majstrštykem Milénium je Zlá krev spíše zklamáním. Jako víkendové čtení ale rozhodně neurazí.
Arne Dahl: Zlá krev
Mladá fronta, 2010, 270 stran, překlad Eva Nováčková
