Letošní rok a zájem lidí o dobrovolné hrazené očkování dětí proti pneumokokům rozhodne.
„Donedávna jsem byl velkým příznivcem dobrovolnosti, ale situace kolem pandemické chřipky mě z toho vyléčila,“ říká k tomu Roman Prymula, předseda České vakcinologické společnosti.
* LN V současné době se rozjíždí dobrovolné hrazené očkování dětí proti pneumokokům. Zatím jej využívala čtvrtina čerstvých rodičů, přestože za ně platili přes 6000 korun. Máte odhady, jaký zájem by o toto očkování mohl být, když bude placené pojišťovnami?
Pro nás je to také experiment, zatím bylo veškeré plošné očkování povinné. V tuto chvíli zájem odhaduji zhruba na nějakých 70 procent. Nicméně bychom potřebovali, aby se zájem o toto očkování dostal nad 90 procent. Teprve pak by fungoval hlavní efekt z plošného očkování, tedy omezení cirkulace viru v populaci.
* LN Dá se toho u nás vůbec u nepovinného očkování docílit?
Uvidíme. Pokud se to nepodaří, budeme dělat vše pro to, aby se i očkování proti pneumokokům dostalo do režimu povinného očkování. Naopak když se to podaří, je to podle mě i cesta pro další vakcíny. Mohli bychom se pak ubírat směrem k dobrovolnému očkování, tak jak to na západě funguje standardně a kde je očkovaných 95 procent lidí.
* LN Pokud se praxe s dobrovolným očkováním proti pneumokokům osvědčí, za jakých podmínek by u nás mohlo být opravdu veškeré očkování dobrovolné?
Myslím, že v podstatě nic nebrání tomu, abychom přestoupili na dobrovolný systém, pokud to bude fungovat. Není to otázka toho, jestli tu jsou nějaké donucovací nástroje... Musím říct, že nikdo z nás není příznivcem toho, abychom například vymáhali částku, která je zatím v zákonných normách stanovená jako sankce. Princip je opravdu ten, abychom skutečně dosáhli takové proočkovanosti, díky které se sníží výskyt daného původce nemoci mezi lidmi.
Vždy navíc bude v populaci určitá část lidí, které očkovat nemůžeme, protože tam jsou nějaké komplikace. Podíl těchto lidí se pohybuje kolem tří až pěti procent. Tyto jedince můžeme chránit jediným způsobem - nepřímo. Tedy tím, že budou očkovaní ostatní lidé.
* LN Jaký je váš osobní názor na dobrovolnost toho základního plošného očkování?
Donedávna jsem byl velkým příznivcem dobrovolnosti, ale situace kolem pandemické chřipky mě z toho vyléčila. V tuto chvíli jsem větším skeptikem, než jsem byl. Po této zkušenosti si totiž opravdu nejsem jist, jestli u dobrovolného očkování dosáhneme úrovně počtu očkovaných srovnatelné s povinným očkováním. Tedy kolem 96 procent. Spíše ne. Uvidíme, jak to skutečně dopadne.
* LN Dá se souhrnně říct, jaký je u nás ve srovnání s ostatními vyspělými zeměmi zatím zájem o nepovinná očkování obecně?
Jsme na tom podstatně hůře a dobře se to dá demonstrovat právě na chřipce. Jak jsme přešli z nedemokratického a direktivního prostředí, bylo u nás téměř na sto procent respektováno to, co bylo nařízeno. Co naopak bylo pouze doporučeno, to bylo chápáno jako nedůležité. To se vymstilo na chřipce, u sezonní chřipky jsme očkovaní mnohem méně než zbytek vyspělého světa.
* LN Nejen u očkování proti sezonní chřipce, ale letos u té pandemické se ukázalo, že se nechtějí očkovat ani mnozí lidé z rizikových skupin, které by nemoc ohrozila na životě. Čím si to vysvětlujete?
Souvisí to s tím, jak se k tomu staví běžní lidé. Stejně jako oni i ti z rizikových skupin předpokládají, že se jich to netýká. Že sice jsou v rizikové skupině, ale sami že prostě neonemocní. S tím názorem jsem se setkal opakovaně. Lidé třeba říkají: Já chřipku nemívám.
* LN Nemění se přece jen u nás vztah k dobrovolnému očkování? Ten zájem o vakcíny proti pneumokokovi mi vzhledem k ceně přišel velký...
U očkování těch nejmenších je to trochu něco jiného. Rodiče, zejména matky, jsou citlivější k riziku, které před jejich dítky stojí. Jsou schopni investovat poměrně výrazné peníze a paradoxně při tom není velká závislost na tom, jestli je rodina dobře finančně situovaná. Pokud se rodiče rozhodnou nechat své dítě očkovat, investují do toho klidně i peníze, které možná jsou na jejich příjmovou úroveň příliš vysoké. Přesto to udělají.
* LN Jestli ale nehrají finance velkou roli, tak proč by mělo letos dětí očkovaných proti pneumokoku přibýt?
To, že vakcíny hradí pojišťovny, je pro lidi určitý signál. Je to očkování, které je v tuto chvíli podpořeno státními autoritami. Přijde určitě i masivní reklamní kampaň kolem toho, aby se to dostalo do povědomí lidí. Lékaři by to měli doporučovat. Jejich přístup bude trochu jiný než dosud, kdy bylo na jednotlivých lékařích, jestli budou individuálně přesvědčovat rodiče, nebo ne.
* LN Právě lékařům přitom lidé věří, jestli je konkrétní vakcína potřeba. U pandemické chřipky přitom mnozí praktičtí lékaři říkali, že se bojí nežádoucích účinků. Jak by se mohl podpořit zájem lidí o nepovinné očkování?
Myslím, že to je otázka informovanosti. A ta nejvyšší informovanost vzniká ve vztahu pacienta a lékaře. Ve svého lékaře vkládá pacient důvěru. Bohužel se čas od času u nás stane, že lékař nevyjadřuje oficiální stanovisko, které ve státě je. Setkáváme se s tím dvojnásob u očkování proti pandemické chřipce, které řada lékařů nedoporučovala dokonce ani chronicky nemocným pacientům, kteří to velmi potřebovali.
* LN Pokud by bylo u nás očkování dobrovolné, doporučil byste přesto svým blízkým všechny dnes povinné vakcíny? Nebo je naopak nějaké očkování, které byste nedoporučil?
V tuto chvíli je jedna vakcína, která je v očkovacím kalendáři a považuju ji za velmi kontroverzní. Je to vakcína proti tuberkulóze. Svého času se nám podařilo zrušit přeočkování proti tuberkulóze v jedenácti letech dítěte. To nemá opravdu žádné logické a zejména vědecké opodstatnění. Jsme z tohoto hlediska reliktem. Spolu s námi to tehdy zrušilo i Slovensko jako poslední země. Bohužel se teď při projednávání Janotova balíčku opět toto přeočkování dostalo zpátky, i když jenom jako dobrovolné. Je to ale tam. To je věc, kterou vidím velmi nerad.
Není to ale jen otázka přeočkování. Měli bychom diskutovat také o tom, jestli vůbec máme plošně očkovat děti proti tuberkulóze, nebo ne. Výskyt této nemoci u nás je nižší než v leckterých západních zemích. Jsme v situaci, kdy bychom se podle mého názoru mohli rozhodnout očkovat pouze děti ve vybraných rizikových skupinách, ne všechny.
* LN Dětští lékaři navíc říkají, že je u očkování dětí v porodnicích proti tuberkulóze velký výskyt nežádoucích účinků...
LN Přesně tak.
* LN Jsou naopak nějaké vakcíny, které by se mohly v dohledné době do očkovacího kalendáře nově zařadit?
Myslím, že nás čeká cesta k plošnému očkování proti rakovině děložního čípku. Nicméně ta vakcína je poměrně nákladná a je otázka, jak rychle bude zařazena do očkovacího kalendáře. Míváme určité zpoždění dvou tří let proti zemím Evropy v plošném zavádění očkování. Podle toho se dá očekávat, že by do roka až dvou mohlo být toto očkování zavedeno jako hrazené i u nás. Nebude to rozhodně pro chlapce, jak se v některých zemích spekuluje - ukazuje se totiž, že to není ekonomicky rozumné. Prakticky celý svět, pokud doporučuje plošné očkování, tak je poskytuje jen dívkám. Očekávám, že to tak bude i u nás.
* LN Někteří lidé jsou odpůrci očkování obecně, mluví o těžkých nežádoucích účincích včetně toho, že může očkování spustit autismus. Kolik jich asi tak je?
Odhaduji to na poměrně malé procento, které je ale hodně slyšet. Odpůrců může být tři až pět procent.
***
Jak se očkuje Děti jsou brzy po narození povinně očkovány proti tuberkulóze, ve čtvrtém měsíci začíná očkování hexavakcínou proti záškrtu, dávivému kašli, onemocnění Haemophilus influenzae, dětské obrně, žloutence typu B a tetanu. Dále je povinné očkování proti spalničkám, zarděnkám a příušnicím. Další vakcíny jsou dobrovolné, lidé si je musí platit sami. Výjimkou je od ledna očkování proti pneumokokům, je pro děti zdarma a dobrovolné.
