Například „running gag“ je vtípek, který se opakovaně objevuje v dílech seriálů či sitcomů. K nejznámějším patří umírání Kennyho v Městečku South Park nebo záběr z gaučem ve znělce Simpsonových. „Laugh track“ je zase onen přednahraný smích publika - původně rádiový postup, se kterým jako první vyrukoval Charles Douglass. V televizi se objevuje už od roku 1950. Někdy se používá v „přislazovací“ variantě nazvané „sweetening“, jež se pouští na pozadí při natáčení seriálů a sitcomů s živým publikem a zesiluje tak jeho reakce.
Důležitou součástí výroby komedií jsou testovací projekce, na nichž se ověřuje, zda vtipy a gagy zabírají na publikum. Dnes se provádějí u všech filmových žánrů, ale není náhoda, že s nimi údajně začal jeden z klasiků němé grotesky Harold Lloyd už v roce 1919.
Vynikající pohled do kuchyně filmového humoru a jeho více než stoletého vývoje poskytl šestidílný britský seriál Funny Business, jehož rozpětí sahá od fantaskních féerií Georgese Méliese z počátku minulého století přes „slapstickové“ grotesky, založené na fyzickém humoru, a skeče Monty Pythonů, jež komediální tradici (včetně zmíněného přednahraného smíchu) podvratně obracely naruby, až téměř do současnosti. Seriál uváděl představitel známého pana Beana Rowan Atkinson, který sebe sama v soukromí mimochodem označuje za velmi suchého patrona.
Legrace na plátně či obrazovce zkrátka vůbec neznamená, že bylo veselo i za kamerou. Dělat zábavu může být i pekelná dřina.
