Bertino údolí je hluboký zářez severozápadně od Mariánské skály, vyhloubený Stříbrnickým potokem. V horní části má kaňonovitý charakter. Prořezává se totiž lávovým proudem, který tvoří pevný černý čedič. Hornina se rozpadá do svislých sloupců. Níže je sopečný popel – tuf. Nápadné jsou velké balvany – původně sopečné pumy.
Pramen Stříbrnického potoka v zastavěném území nenajdeme. Potok vytéká z trubky, další zdroj je zasypán stavebním odpadem. Na konci údolí vtéká do kanalizace. Odkrytá část je bystřina se štěrkopískovým dnem a balvanitým podložím. Největší průtok má v době jarního tání, případně po prudkých bouřkách. Přirozené hrázky a tůňky byly doplněny při rekonstrukci břehu a koryta v roce 2003. Tím se stav koryta vrátil do podoby blízké přírodě. Většina údolí je zalesněna dubohabrovým lesem. Běžně zde žije veverka obecná a kuna lesní, vyskytují se i srnec a prase divoké.
Údolí se jmenuje podle Berthy Schafferové, manželky ředitele Spolku pro chemickou a hutní výrobu. Ta se zde snažila v 80. letech 19. století vytvořit přírodní park, na který poskytla i peněžitý dar. Nechala postavit cesty s odbočkami (ty vedly až na Mariánskou skálu), umístit lavičky a někde i záhony s okrasnými květinami. Přibyl i umělý vodopád a altán pro příležitostné koncerty.
Po válce park postupně chátral. K obnově a úpravě došlo v padesátých letech minulého století, pak o něj pečovala skupina ochránců přírody a junáci. Definitivní obnova začala až v roce 2003. Při té příležitosti byla obnovena i zdejší studánka.
