Výnosný obchod se solí zapříčinil mnoho sporů. Prachatice se snažily udržet své dominantní postavení, Vimperk se jim pokoušel konkurovat. Jeden ze sporů rozhodl v roce 1404 král Václav IV. omezením provozu na vimperské větvi Zlaté stezky na 12 krosnářů týdně.
Po Zlaté stezce neprobíhal jen obchod, často tudy táhla i vojska. A své jméno nezískala stezka podle ložisek zlata, ale od toho, že přinášela bohatství. Zlato se však kolem ní vyskytovalo v náplavech potoků a ve středověku se dokonce získávalo rýžováním. Proplavený písek a štěrk zůstal na hromadách - sejpech.
Vimperská větev Zlaté stezky je zakreslena na starých historických mapách. Několik desetiletí po ukončení provozu na stezce, v roce 1736, pověřili Habsburkové tým kartografů jejím zmapováním. V té době byla ještě celá trasa v terénu patrná. Tato práce ovšem nebyla vedena snahou zachytit tuto technickou památku, ale potřebou výstavby nové silniční sítě. Vimperská větev představovala optimální spojení do Německa. Silnice tu stále přibližně kopíruje trasu Zlaté stezky.
Zlatou stezku tvoří úvozy, často vícenásobné, s křižovatkami a odbočkami. Zachovaly se především v lesích. Často překonávají značné stoupání nebo prudce klesají.
Ve Strážném si můžeme nostalgicky vzpomenout na krásné doby, kdy tudy byla dopravována sůl a potřebné zboží. Tržiště je tu zaplaveno trpaslíky a podobnými ozdobami. V místě, kde vimperská větev Zlaté stezky překračovala hranice do Bavorska, je moderní hraniční přechod. Za hranicemi je jedna z větví naučné stezky.
