Zdá se, že hovoří upřímně, když tvrdí, že v české hokejové extralize nikomu nefandí. Robert Záruba, televizní komentátor proslulý především svými emotivními projevy při zápasech, se stal nesmrtelným zejména při přenosech z olympiády v Naganu...
„Řekl bych, že pro moderátora je snad až nevhodné fandovství nějak pěstovat,“ říká přesvědčivě. „Zrovna dnes mám na sobě dres hokejistů Montreal Canadiens, čímž je vlastně o mém fandovství řečeno vše. Ale Montreal hraje v soutěži, která v naší zemi lidi až tak mimořádně emotivně nezasahuje. Když tedy fandím Montrealu, nic se neděje. Kdybych ale řekl, že přeju Litvínovu nebo Třinci, situace by vypadala asi jinak.“ Kdysi nosil na atletických závodech dres Bohemians a lásku k zelenobílým oživil před osmi roky, kdy po čase začal opět chodit do Ďolíčku na fotbalové zápasy.
„Nedá se říct, že Klokanům vyloženě fandím, ale když to před časem s Bohemkou bylo takové všelijaké, začal jsem jí přát. Nechtěl jsem totiž, aby tenhle tým z Ďolíčku zmizel.“
Největší Zárubova vášeň se ale samozřejmě jmenuje hokej. „Láska k Montrealu se zrodila v 70. letech, protože v časopisu Stadion vyšel jejich plakát. Za dlouhou dobu jedině plakát Montrealu, jinak nic. Líbily se mi jejich krásné červené dresy a já hned začal studovat všechno o Kenu Drydenovi a ostatních hráčích a učil se také, jak se jejich jména vyslovují. Kromě Montrealu přeju také českému nároďáku. Při jeho zápasech snad soudnost neztrácím, ale jsem moc rád, když se mu daří.“ Populární komentátor rád vzpomíná na někdejší kousky Pavla Richtra na ledě, ale také na umění Arnolda Kadlece, bratrů Šťastných, Nového, Ebermanna, Pouzara, Černíka, pardubické formace s Martincem, Pospíšila, Bublu, Kajkla, brankáře Holečka a Dzurillu... „To byli neskuteční hokejisté,“ zasní se.
Připouští zároveň, že při rozhovorech s aktivními hráči vnímá určitý vzájemný odstup. „Třeba Martina Ručinského znám už 17 let, takže si s ním asi řeknu víc než s jiným klukem.“ S řadou bývalých hráčů, především s těmi, kteří s ním spolukomentují hokejové přenosy, se skamarádil. „S Martinem Hostákem, Robertem Kyselou, Pepou Zajícem, Davidem Pospíšilem... Dříve jsem na ně koukal trochu jinak, v posledních letech jsem je ale poznal víc a stali se mými opravdovými kámoši. Rád si s nimi zahraju šachy, karty, skočíme i na pivko a s ,Kyslíkem‘ už jsme byli i na dovolené.“
