Bylo to asi tak před šesti až osmi lety a mnozí byli ochotni jet za nimi světa kraj – byly totiž přesně tím impulzem, který resuscitoval upadající breakbeatovou taneční scénu. Také jejich koncerty nabízely něco nového – profesionální hráčskou zručnost, divoké jazzové improvizace a éterické vokály proplétající se přes pádné breakbeatové či downtempové rytmy, o které se většinou prali DJ se živým bubeníkem. Při domácím poslechu jejich nových alb jste se líně svezli do sofa a vykouřili doutník schovaný pro speciální příležitosti, kdežto živé koncerty byly výpravným filmovým soundtrackem, který se zvrhával do intenzity šamanských rituálů. To bylo tehdy. Celá tahle downtempová vlna sice ještě někde existuje, ale není ani nutné vědět kde, protože každé jejich další album jen připomíná, že teď už jsme jinde – a je třeba se konečně pustit oblíbené máminy květované sukně, protože tenhle vzor prostě už nikoho nezajímá a na nostalgii se tady nehraje.
Přesně k téhle vlně patřila i kapela Belleruche, britská trojice složená z kytaristy Rickyho Fabolouse, zpěvačky Kathrin deBoerové (ve stříbrných retro šatečkách se roztomile vrtěla letos v létě na festivalu Pohoda) a DJ Modesta. Zatímco jejich minulá dvě alba Turntable Soul Music a The Express nabídla další spojení blues/jazzu/soulu a nezávadné elektroniky, jejich nové album 270 Stories je mnohem radikálnější a Belleruche jsou náhle dál.
Úvodní skladba Fuzz Face zní, jako když si uječené feministky Le Tigre zašijou pár děr na punčocháčích, vytáhnou zavírací špendlíky ze zápěstí a spolu s PJ Harvey dají několik výchovných pohlavků electropopové princezně Róisín Murphyové. Singl Gold Rush sosá z tekoucího melodramatického napětí Morcheeby, ale zasazuje tuhle náladu do kontextu cinematického hip hopu tak podmanivě, jak se vám o tom zatím jenom zdálo. Westernová Clockwatching je napínavou road movie na cestě mezi Mr. Nobody a hledáním současné tváře houseového beatu. Skladba Churro rozehrává disharmonický offbeatový minimalistický experiment, díky kterému prominete dalších několik chilloutových slaďáků.
Belleruche působí, jako by opatrně našlápli do nového, neznámého prostoru, který je bezesporu sexy, ale ještě ani oni sami nevědí, co si o něm mají přesně myslet. Proto si raději nechávají dveře otevřené – co kdyby to náhodou nevyšlo? Stejně jako s tímto albem přesvědčili své nové fanoušky, že slovo groove a hip hop nemusí znít jako nadávka z minulého století.
Belleruche: 270 Stories
Vydal Tru Thoughts, 2010.
Vydání| Tato zpráva vyšla v prvním vydání
Regionální mutace| Lidové noviny - Čechy
