Chystanou akci lze taky méně sympaticky popsat jinak: jako spolupráci dvou skupin, pro které svoboda znamená, že jim má stát dávat co nejvíc peněz a do ničeho jim nemluvit. Pražská divadla zamezila každému pokusu zmenšit světově anomálně velký podíl, který jim připadá z peněz na kulturu. A vysoké školy se jim v lecčems podobají.
Jejich námitka, že na školném vydělají banky, sice zní v éře „okupování“ hezky globálně, ale málo platné, od půjčování peněz jsou tu banky. Jen to nesmí být bonanza pro jednu z nich typu Drábkovy sociální karty. Pokud jde o akademickou svobodu, je třeba si přestat namlouvat, že většina dnešních vysokých škol se zabývá skutečným bádáním, pro něž je neomezená svoboda životodárná. Většina z 60 procent ročníku, který dnes nastupuje ke studiu, netuší, co to věda je. Jen si chtějí pořídit nějakou kvalifikaci užitečnou na trhu práce. Jde jim o ekonomickou návratnost a o tu musí jít i státu. Takže větší vliv byznysu a menší vliv studentů.
Přesto zde více selhávají politici. Ti musí umět lépe vysvětlovat a včas si získat kritické množství akademických špiček na svou stranu.
