Pohled na evropské parlamenty schvalující ze dne na den úsporné balíčky je matoucí – poslanci často schvalují opatření, jež začnou platit třeba až v roce 2013 a 2014. To platí i pro náš dobrý rating.
Význam střednědobého plánu fiskální konsolidace je tento: jestli si myslíte, že se dnes zběsile škrtá, tak ještě budete koukat.
Tlak na škrty v rozpočtu národních parků je jen jedním z příkladů, které se postupně budou dostávat do povědomí. Ministerstvo životního prostředí, jež letos hospodaří s 3,5 miliardy, bude podle schváleného rozpočtového výhledu v roce 2014 muset vyjít s částkou o celou miliardu menší. U většiny resortů je to podobné – s výjimkou otesánka jménem ministerstvo práce, jež spravuje důchody. Nejenže neexistují snadná řešení, ale bohužel ani nesnadná. I při maximálním zefektivnění státního provozu se musíme připravit na to, že veřejné služby se budou omezovat.
Můžeme si jen zoufat nad „ranami“ typu mýtné, pandury či letadla CASA, smířit se s tím, že tyhle peníze už jsou utracené, a doufat, že takhle už to dál nepůjde. Důvodem nervozity na politické scéně možná je, že právě tohle teď politikům dochází. Byli zvyklí dosahovat úspěchu a spokojenosti metodami, jež jsou nadále neufinancovatelné. Na budoucnost se netěší.
