Vláda má už dlouho signály, že hospodářství skomírá víc, než by muselo, že stagnace je věcí nálad a očekávání. S reputací fiskální odpovědnosti, kterou si vláda vybudovala, si premiér s ministrem financí mohli dovolit říci: vnímáme, že reformy nedávají ekonomice ten růstový impulz, jaký jsme chtěli.
ČTĚTE TAKÉ: |
Budeme se scházet s podnikateli, se zakladateli start-upů, s lidmi z terénu. Protože víme, že vládnutím se člověk nevyhnutelně uzavírá do bubliny a potřebuje pohled zvenčí. Kdyby vláda dala najevo, že je ochotna korigovat kurz, mohla upoutat pozornost něčím jiným než jen škrty a skandály (které ve skutečnosti nesvědčí o rostoucí korupci, nýbrž naopak o tom, že se s ní něco dělá).
Mohla, ale neudělala, protože pojímá ekonomickou politiku jako formu pokání. A vykoupení stále nepřichází. Takže koriguje – ale až když je u zdi, nedobrovolně a po výprasku. A to ještě tak, že ustoupí od zvýšení DPH v základní sazbě, ale ne ve snížené, kde je nejvíce nezbytného zboží. Snad aby naštvala co nejvíc lidí a populistickým kritikům co nejvíc usnadnila práci. A to, že Nečas najednou změnu stabilizačního balíčku nepovažuje za blízkou politické debilitě, ale naopak upozorňuje, že je třeba reflektovat, že se vládní většina zmenšila, si nejvíc vychutná hádejte kdo?
