Je zcela jisté, že před sto lety by Woody Allen byl spisovatelem a psal by jidiš. Před dvěma sty lety by byl potulným chasidem nebo vypravěčem vtipů na jarmarcích a občas by ho ztloukli antisemité. Díky relativnímu pokroku je asi nejslavnějším filmovým režisérem dneška, v jeho filmech hrají nejhezčí herečky světa a prý si ani neříkají o honorář. Prvního prosince mívá Woody Allen narozeniny, letos pětasedmdesáté.
Já si myslím, že Woody Allen je Dostojevským, I. B. Singerem a Freudem naší doby. Jen to říká vtipněji a používá při tom srozumitelnější příklady. Východiska mají ale obdobná: chladný a temný vesmír, jímž bez cíle putuje lidský tvor, který si navíc zapomněl vzít turistickou mapu. I za Allenem je cítit náboženská tradice, ale v krizi, po holokaustu, takže vesmír je pravděpodobně bez Boha a život nemá smysl, je nahodilý a vztahy, zvláště ty milostné, se pořád nějak pletou a každou chvíli je někdo s někým jiným, ani neví proč. A přesto se musí lidé snažit tím vším smutkem nějak protlouct a vést slušný a dobrý život.
Úžasná věc, která tuto ponurou sluj, jíž je život, prosvětluje, je humor, což věděl už Freud, a pokud jde o Dostojevského, tak škoda mluvit. Ale my od Allena právě víme, že nejlepší humor je vždy ten, když si při tom řekneme, pane jo, takový vtip, taková úžasná legrace a přitom - stejně jednou umřeme a vesmír vybuchne a pak se smrskne, že v něm nebude žádné místo na procházky v dešti.
Skoro všechny Allenovy filmy po svém, podobně, ale vždy trochu jinak, ukazují to, co nejlepší literatura: tedy jak pokračovat dál, když dojde na nejhorší a před člověkem se otevře prostor nicoty, v němž nic nemá cenu a všechno - třeba i vražda nebo návštěva diskotéky - je možné. Nikdo nám nezaručuje, že naše slušné chování dojde odplaty a že se člověku vyplatí.
Možná se vůbec nevyplatí, šťastnější mohou být - a často jsou - lidé sobečtí a bezohlední. Ale to, o co Allenovi jde, je naznačit, že ne na všechno lze hledět pod úhlem, zda se to vyplatí. Prostě jsou „investice, které se nevrátí“, jak říká v Zahraj to znovu, Same, přítel zdrcenému Allenovi, kterého právě jedna opustila. A mezi námi, vůbec za to nestála.
