Lance Armstrong po čtyřleté přestávce nepatří k hlavním favoritům Tour de France.
Sedminásobný vítěz má tentokrát k triumfu pomoci kolegovi Albertu Contadorovi.
PRAHA Můžete ho milovat, můžete ho nenávidět, ale nemůžete mu upřít, že právě díky němu bude Tour de France letos znovu přitahovat pozornost celého světa.
Příběh cyklisty Lance Armstronga, který vyléčil rakovinu varlat, sedmkrát vyhrál Tour a teď se po čtyřleté přestávce vrátil, aby vyhrál poosmé, fascinuje i ty, kteří cyklistiku normálně nesledují.
Zítra se cyklistický král v Monaku znovu postaví na start slavného závodu. Před čtyřmi lety se v jeho cíli loučil s kariérou, jenže „důchodcem“ nevydržel být dlouho. Sní o tom, že svým návratem přitáhne pozornost ke své nadaci, která bojuje proti rakovině, a hlavně -sejme ze sebe dopingový stín. Ten na něm lpí od roku 2005, kdy francouzský deník l’Equipe napsal, že se ve vzorku Armstrongovy moči při jeho první účasti na Tour prokázala přítomnost EPO.
„Vyhrát bude letos hodně těžké. Nejsem si jistý, že to zvládnu, ale ti, co říkají, že dojedu desátý, se šeredně pletou,“ tvrdí Armstrong.
Za dva měsíce přitom oslaví 38. narozeniny. Je dokonce o rok a půl starší než nejstarší vítěz Tour, Belgičan Firmin Lambot. Že za tři týdny dojede do Paříže jako celkový vítěz, věří málokdo, ale nikdo by si proti tomu také nevsadil. „V roce 2001, 2004 a 2005 jsem si byl jistý, že vyhraji. Stejnou jistotu teď nemám,“ přiznává Armstrong. „Cítím se tak na úrovni roku 2003, kdy byla Tour hodně těžká. Řekněme, že mám šanci vyhrát tak tři ku jedné.“
Pořád je umíněný, stále prahne po vítězství a nesnáší chyby jako kdysi. Od svého návratu do sedla dojel na Giro d’Italia dvanáctý a před deseti dny vyhrál jednorázový závod v kalifornském Nevada City. Jeho forma se lepší.
„Možná ji nemám nejlepší ve své kariéře, ale zase tak špatné to také není,“ věří si Armstrong. „Chtěl bych samozřejmě zůstat navždy mladý, ale nejsem. Věk nezastavíte. To je prostě realita.“
Kromě věku na něj čeká ještě jedna překážka - největší soupeř, který paradoxně obléká dres stáje Astana jako on. Španělský suverén Alberto Contador. Jsou jako dva kohouti, přesto Armstrong ujišťuje: „Respektujeme se.“ Očistit se chce kvůli dětem Bude to jiné než při jeho posledních závodech, kdy se vše na Tour točilo kolem Armstronga a taktiky jeho týmu. V hvězdami nabitém týmu je lídrem právě Contador.
Armstrongovým provořadým úkolem tak není vyhrát, ale pomáhat Contadorovi. V takové roli na Tour ještě nikdy nebyl. „Nikdo nechce prohrát, ale nebudu se chovat nezodpovědně,“ říká pokorně.
Zní to v jeho případě zvláštně, ale možná tentokrát skutečně není tak důležité, jestli Armstrong vyhraje. „Dělám to pro své děti. Nechci, aby vyrůstaly a při tom si četly ty věci kolem dopingu,“ říká.
Chce očistit svoji pověst, která je pošramocena, přestože nikdy z dopingu nebyl usvědčen. Právě proto včera absolvoval už čtyřiatřicátou krevní zkoušku.
***
Sedm triumfů Lance Armstronga na Tour
1999: Zrod šampiona Poprvé po vyléčení rakoviny se Armstrong postavil na start nejtěžšího cyklistického závodu. Vyhrál a jeho příběh obletěl svět. V horách neztrácel a soupeře zdrtil skvělými výkony v časovkách. 2000: Nepřítel Pantani Slavný „Pirát“ Pantani Armstrongovi fandil, jenže jejich osudy rozčísl výstup na Mont Ventoux. Armstrong totiž díky precizní přípravě začal soupeře porážet nejen v časovkách, ale i při stoupáních. V šíleném počasí vyhrál výšlap na Hautacám, na Mont Ventoux ale nechal vyhrát Pantaniho, s nímž jel v úniku. Ital se urazil a od té doby Armstronga kritizoval. 2001: Pohled Nic nesymbolizuje Armstrongovu dominanci na Tour víc než slavné ohlédnutí v Alpách. Po několika pokusech o úniky se Američan otočil a vyzývavě hleděl na hlavního konkurenta Ullricha. Pak šlápl do pedálů a při stoupání do Alpe d’Huez mu ujel. „Ten pohled byla jen jedna část velké bitvy se stájí Telekom,“ vzpomínal Armstrong. 2002: Vítězství týmu Maximalistická vědecká příprava se přenesla na celý Armstrongův tým, jehož součástí se stal i Čech Pavel Padrnos. Nadvláda týmu byla obrovská a soupeři neměli šanci, když pak Armstrong zasadil vítězný úder. „Tým byl skvělý a já měl výborné nohy,“ řekl Američan. 2003: Strach o vítězství Ten rok byl Američan nejblíž porážce. Ve vedru mu první den v Pyrenejích poprvé na Tour Ullrich ujel ve stoupání a Američan hájil už jen vteřinový náskok. Při dalším stoupání na Luz Ardiden potřeboval útočit, ale upadl po kolizi s divákem. Vyskočil do sedla, odřený a s ohněm v očích se pak kolem Ullricha prohnal a vyhrál. „Po pádu mi už nikdo nevěřil, ale já věděl, že mám poslední šanci vyhrát.“ 2004: Žádné dárky Rok, kdy napodobil Merckxe, jemuž se přezdívalo kanibal. Armstrong nepřipustil žádné drama. Vyhrál čtyři z pěti kopcovitých etap včetně slavné horské časovky na Alpe d’Huez, kde se mačkalo tři čtvrtě milionu diváků a kde Ullricha knokautoval. „Už nedávám žádné dárky v podobě výher,“ oznámil. 2005: Adieu Tour Zaútočil v první horské etapě a paralyzoval konkurenci. Dovezl žlutý trikot posedmé do Paříže a ukončil kariéru. „Užíval jsem si každý moment. Věděl jsem, že je to naposledy,“ prohlásil v pařížském cíli.
