Když zjara explodovala islandská sopka Eyjafjallajökull, v internetových debatách se zase jednou masově objevil názor, že výbuchem nás planeta za něco trestá. Kdo uvěřil bludu o „živé planetě Gaia“, může to tak vidět, ale takový přístup ke světu se zdá být rozšířen i mezi lidmi mnohem prostšími a zemitějšími.
Když nám povodeň smete dům, máme sklony ptát se, čím jsme si to zavinili, přičemž správnou odpověď „tím, že jste si ho postavili na špatném místě“ vnímáme jako nedostatečnou. Nechceme uznat, že by se nám něco mohlo stát samo od sebe, náhodou, že by nějaká významná událost mohla neznamenat nic. Hledání hlubších souvislostí za pozorovanými jevy je příznačnou vlastností vědy, filozofie i paranoie, ale zjevně nejen jich. Něco v našich mozcích nás nutí hledat, co to všecko znamená.
To něco odhaluje Wasonův výběrový test, psychologická hra ukazující, co všechno musí být splněno, aby člověk dokázal vyřešit triviální úkol. Představte si, že vám patří hospoda a musíte zkontrolovat, zda se vám tam neopíjejí mladiství. Sedí tam čtyři lidé: starý chlap pije bůhvíco, puberťák pije bůhvíco, člověk neznámého věku pije vodu a člověk neznámého věku pije vodku. Co půjdete zkontrolovat? Každý chápe, že puberťáka, co pije, a pijáka vodky, kolik mu je.
A teď jiný úkol: máte čtyři karty, každá má na líci písmeno a na rubu číslici, na stole leží tak, že vidíte A, B, 1 a 2. Které karty otočit, abyste ověřili hypotézu, že když je na líci samohláska, je na rubu sudá číslice? Nevíte? Nevadí, tohle nedokáže skoro nikdo. Někdo otočí kartu A (špatně), a někdo karty A a 2 (taky špatně). Správně je A a 1. Ti nejbystřejší si jistě všimli, že oba úkoly jsou z formálnělogického hlediska totožné. (Pro jistotu: v hospodě jsme testovali hypotézu „když alkohol, tak zletilost“, proto kontrolujeme „alkohol“ a „nezletilost“.)
Nesčetné modifikace Wasonova testu směřují k poučení: Úspěšně řešit umíme jen úkoly formulované jako příběhy o sociálním kontraktu a o hrozbě jeho porušení. To nám něco říká o evolučním původu lidského myšlení – je to sociální adaptace. Znalost celé složité sítě sociálních vztahů, v nichž žijeme, představuje nutný předpoklad k tomu, abychom v tom uměli chodit, přičemž metodou řešení sociálních problémů nejsou racionální výpočty.
Chladnička chladí, trouba peče, protože nic jiného nedokážou, a lidský mozek kolem sebe vidí samé sociální vztahy, protože nic jiného nedokáže. I sopky, povodně, hospodářské krize či nemoci se snažíme si naklonit, a když se nám to nepovede, vyčítáme jim to a ptáme se, co jsme jim udělali. Podezření, že člověk je „tvor nevyléčitelně náboženský“, je zcela oprávněné: svět, tak jak jej vnímáme, k nám není lhostejný, naslouchá nám, vyčítá nám prohřešky a různě se za ně mstí. To nejstrašnější na obrazu, který předkládá věda, je právě ta studená lhostejnost světa k našemu pinožení.
Člověk musí být dlouhodobě cepován, aby vyřešil formálně-logické verze Wasonova testu; musí se i výrazně vzdálit své lidské přirozenosti, aby uznal, že světu nevládne Velký Konstruktér, že Evoluce nikam nesměřuje a že Život nemá žádný Smysl. Ani vědci obvykle nedokážou aspoň něčemu z toho nevěřit, aspoň po pracovní době – byť z vědecké epistomologie, již titíž vědci vesměs považují za jedinou možnou cestu k odhalování pravdy, žádné Smysly neplynou a plynout nemohou. Eyjafjallajökull si zkrátka bouchá jen tak.
***
To nejstrašnější na obrazu, který předkládá věda, je právě ta studená lhostejnost světa k našemu pinožení
O autorovi| Jan Zrzavý, Autor přednáší na Přírodovědecké fakultě Jihočeské univerzity evoluční biolog
