Jak astronom a filozof Giordano Bruno nahlížel na dobu, ve které žil? Nejlépe to vystihuje předmluva knihy o matematické magii.
Počátkem roku 1588 odjel Bruno z Wittenbergu do Prahy, kde strávil přibližně šest měsíců. Zde měl svůj dvůr císař Rudolf II., jenž bral pod svá křídla astrology a alchymisty z celé Evropy, aby jej provázeli v jeho melancholickém pátrání po kameni mudrců.
Bruno nebyl praktikujícím hermetickým alchymistou, ale pokusil se císaře získat pro svoji „mathesis“ tím, že mu věnoval knihu s provokativním názvem Articuli adversus mathematicos, vydanou v Praze. Může to být pouze zvláštní shodou okolností, že v Praze v té době působil i matematik Fabrizio Mordente, a to ve funkci císařského astronoma! Knihu „proti matematikům“ ilustruje fascinující sérií diagramů. Vypadají vesměs jako nepravidelné geometrické tvary, ačkoli v nich občas najdeme i zajímavé objekty, jako hady či loutny. Jeden z nich, nesoucí egyptský název „Theuti Radius“ (obrázek č. 4), je ozdoben motivem z klikyháků a teček, který připomíná variaci na téma znaků planet.
Jiný diagram, podobně zdobný, se jmenuje „Theuti circulus“. I na první pohled geometričtější diagramy jsou oživeny bizarními květinovými a jinými motivy, které byly v reprodukcích ve vydání z roku 1889 byly vynechány. Tam mají diagramy odměřený a strohý vzhled devatenáctého století, na hony vzdálený temperamentnímu rozmachu originálů.
Je pravděpodobné, že Bruno vyryl štočky pro tyto diagramy sám, protože se stylem podobají tiskům z De triplici minimo, o nichž tiskař tohoto díla tvrdí, že vznikly Brunovou rukou.
Bylo pro mě obtížné najít souvislost mezi „mathesistickým“ textem a těmito diagramy, kromě tří, jež jsou variacemi na téma protínajících se kružnic. Text jednoznačně říká, že první z nich je zobrazením universální mens, druhý představuje intellectus a třetí je „figurou lásky“ (kresby 1 - 3), jež smiřuje protiklady a sjednocuje mnohé v jednom. O těchto třech schématech se zde tvrdí, že jsou nanejvýš 1.
„plodné“, nejen pro geometrii, ale pro veškeré vědy.
Sluhové horoucích pekel Ať už císař Rudolf II. rozuměl nebo nerozuměl poselství ukrytému v této „mathesis“, matematické magii, hlavní záměr díla jasně vysvítá 2.
už z úvodu. Světlo a tma se střídají. Současná doba temna je způsobena válčením sekt. Tím, že porušují ius gentium (právo národů) a tím i řád nastolený Bohem, rozleptávají vazby společnosti, vedeny misantropickými duchy, sluhy pekel, kteří zasévají mezi národy sémě rozkolu, prohlašujíce se za Merkury sestupující z nebes, a přinášejí s sebou všemožnou faleš. Stavějí člověka proti člověku a porušují zákon lásky, jenž nenáleží některé z démonických sekt, ale pochází od Boha, Otce všeho, který rozděluje své dary mezi spravedlivé i nespravedlivé a nařizuje všeobecnou lásku k lidem.
Pravé náboženství by mělo být bez hádek a svárů, neboť je směřováním duše. Nikdo nemá právo kritizovat či určovat názory druhých, jako je tomu dnes, kdy jako by celý svět byl zaslepen vlivem Aristotela či nějakého jiného vůdce. Avšak my pozvedáme hlavy k úžasné nádheře světla, nasloucháme přirozenosti, která volá mocným hlasem, a řídíme se moudrostí s prostotou ducha a s poctivou láskou svého srdce.
Poselství Giordana Bruna ve vztahu k době, v níž žil, není nikde vystiženo lépe než v tomto věnování Rudolfovi II.
***
Knihu Frances Yatesové nazvanou Giordano Bruno a hermetická tradice vydalo nakladatelství Vyšehrad. Text vybrala redakce Lidových novin.
