Sulajmán je v čele egyptské rozvědky Muchabarat od roku 1993. Na rozdíl od tradičních zvyklostí se rozhodl nevystupovat inkognito a od roku 2000 se jeho jméno začalo běžně objevovat v médiích. Vedle toho byl vždycky blízkým spojencem prezidenta Husního Mubaraka a pro své zásahy do politických otázek si vysloužil přezdívku „tajný ministr“.
Jejich vzájemný vztah se ještě více utužil, když se Sulajmánovi podařilo zachránit Mubarakovi život. Na státní návštěvě Etiopie v roce 1995 měl prezident cestovat normálním automobilem. Šéf tajných služeb ale trval na tom, aby byl z Káhiry přivezen speciální obrněný mercedes. Mubarak se stal terčem atentátu a podle CNN seděl Sulajmán po jeho boku, když byl vůz zasypán výstřely.
Novopečený viceprezident měl původně nakročeno k vojenské kariéře. Narodil se v roce 1936 (některé zdroje uvádějí rok 1935) v provincii Kená na jihu Egypta. Vystudoval prestižní vojenskou akademii v Káhiře a doplňující výcvik podstoupil v Moskvě. Aktivně se zúčastnil dvou arabsko-izraelských konfliktů v letech 1967 a 1973.
V čele Muchabaratu zprostředkovával Sulajmán rozhovory mezi Izraelci a Palestinci, ale také mezi jednotlivými palestinskými skupinami. Dařilo se mu prý také úspěšně rozbíjet buňky islámských teroristů v Egyptě. Vedle toho pracoval na dlouholetém budování vztahů se Spojenými státy a několikrát navštívil Washington.
Případný nástupce Posledním mužem, který v Egyptě zastával funkci viceprezidenta, byl Mubarak, a to od roku 1975 do doby, než se 14. října 1981 stal egyptským prezidentem. I to podněcuje spekulace, že jmenováním Sulajmána egyptský lídr naznačil svého nástupce (druhou alternativou je ještě Mubarakův syn Gamál).
Ať už Mubarak pod tlakem nespokojeného lidu odstoupí, či nikoli, jeho věrná pravá ruka Sulajmán mu může alespoň pomoci udělat, co se dá, pro uklidnění napjaté situace. V krajním případě pak přichystat prezidentovi půdu pro relativně důstojný odchod do důchodu.
