HAAG/PRAHA Sloužil ve francouzské cizinecké legii a bojoval zejména v Africe. Během balkánských válek prý měl na svědomí vraždy etnických Srbů. Posledních dva a půl roku ale Ante Gotovina strávil jen „pendlováním“ mezi svou celou a tři kilometry vzdálenou soudní síní v Haagu. A našel si zcela jiné záliby – maluje portréty.
Soud s bývalým chorvatským generálem začal v březnu roku 2008 a bylo při něm vyslechnuto přes 145 svědků. Tento týden ve čtvrtek si přítomní vyslechli závěrečné řeči a tím skončila jedna z hlavních fází procesu. Rozsudek, mnohými označovaný za přelomový, by měl mít vynesen 1. listopadu.
Množství Chorvatů, kteří Gotovinu považují za národního hrdinu, se již nemůže dočkat. Zejména obyvatelé jeho rodného Pakoštane jsou totiž přesvědčeni, že bude bývalý generál propuštěn na svobodu nebo odsouzen jen k pěti letům, které si ve vazbě již odseděl. Ve městečku poblíž Zadaru se proto připravují na oslavy. Gotovinovi příznivci mají i svou stránku na sociální síti Facebook, kde diskutující píší o tom, že by se měl „jejich hrdina“ stát novým chorvatským prezidentem a že současná hlava státu Ivo Josipovič je „zrádce“.
Na slavnostech již potvrdilo svou účast přes 3500 lidí z Chorvatska i ze zahraničí. A plány jsou velkolepé – každá rodina v Pakoštane by například měla na uvítací hostinu věnovat jedno jehně. Hlavní atrakcí, kromě Gotoviny, má pak být jeden z nejpopulárnějších chorvatských zpěváků Marko Perkovič Thompson. Ten proslul (i nechvalně) zejména písněmi s vlasteneckou tematikou (s názvy jako Ó národ můj) a koketováním s krajně pravicovými skupinami.
„Bude tady půlka Chorvatska“ „Když se Ante vrátí, shromáždí se tady půlka Chorvatska, aby ho uvítala... My, lidé z Pakoštane, na něj nikdy nezapomeneme,“ citoval chorvatský deník Jutarnji list jednoho z místních, Mladena Vujašina.
Gotovina byl obviněn z válečných zločinů a zločinů proti lidskosti v roce 2001, ihned poté uprchl z Chorvatska. Než ho v prosinci roku 2005 dopadli (večeřel zrovna v luxusní restauraci na ostrově Tenerife), cestoval po celém světě se dvěma falešnými pasy – jedním na chorvatské jméno Kristijan Horvat.
Část chorvatské veřejnosti stále těžce nese, že nyní 54letého Gotovinu vůbec soudí. Ihned po jeho zatčení začala například chorvatská města sbírat peníze na jeho obhajobu, založila kvůli tomu i speciální fond a desetitisíce lidí vyšly do ulic protestovat. O prvních Vánocích strávených v nizozemské cele mu zase jeho příznivci poslali přes sto tisíc vánočních přání. A ulice Splitu byly plné billboardů (šlo o akci chorvatských válečných veteránů), na kterých přál Ante Gotovina kolemjdoucím veselé Vánoce a šťastný Nový rok.
„Kdyby dostal 27 let? To by bylo hrozné“ Obžaloba ale vidí bývalého vojenského velitele zcela v jiném světle. Při operaci „Bouře“ v roce 1995, které Gotovina velel, dobyla chorvatská armáda zpět oblast Republiky srbská Krajina, kterou zde jednostranně vyhlásili Srbové po odtržení Chorvatska od Jugoslávie v roce 1991. Při ofenzivě a po ní bylo ale zabito nejméně 150 srbských civilistů a 150 až 200 tisíc jich bylo nuceno uprchnout. Proto je generál viněn z vražd, vypalování a plenění vesnic a ze zabíjení a násilného vyhánění etnických Srbů. A obžaloba za to požaduje trest odnětí svobody v délce 27 let.
Manželka Anteho Gotoviny Dunja Zloičová Gotovinová se na veřejnosti vůbec neukazuje, za posledních deset let nedala ani žádný rozhovor médiím. Svého muže ve vězení ale často navštěvovala. Redaktorům deníku Jutarnji list se nyní podařilo dovolat alespoň generálově tchyni. „Nejšťastnější bychom byli, kdyby ho osvobodili. Kdyby dostal 27 let? To by bylo hrozné,“ nechala se slyšet Matija Zloičová. „Je mi těžko. A vím, že Dunja to také těžce nese. Pro každou ženu, které se něco takového přihodí, je to hrozné,“ dodala žena, která žije přes 40 let v Německu.
Gotovinovi právníci trvají na jeho propuštění a argumentují mimo jiné tím, že chorvatská ofenziva v roce 1995 měla americké požehnání a přinesla bývalé Jugoslávii mír.
***
VRAH, ČI HRDINA?
* Ante Gotovina jako 16letý utekl do Francie a přidal se k cizinecké legii, bojoval hlavně v Africe. Ve Francii byl později stíhán za loupež i únos a odsouzen k devíti letům vězení (odseděl si jen rok). V 90. letech se vrátil domů a byl jmenován generálem.
