Trump je většinu času velmi ukázněný a metodicky postupující kandidát, který veřejný prostor zběsilou rychlostí zaplavuje sliby, výzvami a urážkami. Z podrobné rešerše jeho projevů, rozhovorů či twitterových prohlášení vyplývá, že ačkoli nešetří nikoho a ne vždy jsou jeho slova pravdivá, na voliče zabírá především tím, že je jiný než ostatní politici. A také proto, že je republikánská konkurence v jeho mediálním stínu.
Útočné ‚Trumpety‘
Každý ze zkoumaných dnů provádí své útoky na několika frontách, ať již prostřednictvím rozhovorů, stále znějící „Trumpety“ svých monologů na setkáních s voliči nebo na twitteru, kde se od červnového začátku kampaně ozval více než 6000krát.
Copak by ji někdo volil? Trump urazil republikánskou kandidátku |
Mezi hlavní terče sice patří prezident Barack Obama, bývalý guvernér Floridy Jeb Bush a další republikánští spolukandidáti či favoritka voleb z demokratického tábora Hillary Clintonová, ušetřen ale nezůstává nikdo, ani postižený reportér listu The New York Times.
Trump si přitom na voličích testuje, kam až může zajít. Nedávno se pokusil lehce urážlivě zažertovat na adresu dalšího z demokratických uchazečů o Bílý dům, čtyřiasedmdesátiletého senátora Bernieho Sanderse, který podstoupil operaci kýly. Prostořeký magnát voličům sdělil, že za to mohlo příliš velké daňové břemeno, které se chystal uvalit na daňové poplatníky. Když se dvakrát dočkal vlažné reakce, přestal Sandersův zdravotní problém používat.
Špetka pravdy
Ačkoli jsou jeho výroky často zdánlivě velmi vzdáleny pravdě, Trumpa to u voličů nepoškozuje, neboť se stará o to, aby v nich alespoň špetka reality byla. A pak se odkáže na dobře informované zdroje. Jako v případě, kdy Američany varoval, že Obama se chystá v USA přijmout až čtvrt milionu syrských uprchlíků, ačkoli prezidentův plán počítá s deseti tisíci, píše list The Washington Post.
DO IZRAELE NEPOJEDE
|
Část konzervativních voličů znechucených dosavadními politiky na to slyší a vidí v něm upřímného kandidáta, který se částečně vymyká pohledu na svět prezentovanému mainstreemovými médii.
Každý jeho kontroverzní výrok spustí stejný cyklus. Po Trumpově prohlášení přijde veřejné odsouzení a předpovědi, že tentokrát už jsou jeho prezidentské ambice opravdu pohřbeny. Pak následuje průzkum tvrdící opak a když ohlas utichá, Trump se snaží získat další mediální pozornost ještě bombastičtějším prohlášením.
Trump mnohdy svá slova částečně upravuje, aby získal pozornost dalším rozvíjením tématu. Například když zpochybnil McCainovo hrdinství za války ve Vietnamu, hned další den po kritice řekl, že mluvil o něčem jiném a pak odvedl pozornost a zaměřil se na McCainovy politické omyly a neúspěšnou prezidentskou kandidaturu v předminulých volbách.
Trumpův projev na předvolebním mítinku v Las Vegas.
A když se něco opravdu nepovede, jako například zostuzení obézního kritika během jednoho z listopadových mítinků, je třeba vypustit jiný hlasitý výrok hned následující den, aby negativní ohlasy přehlušil.
Cílené urážky
Trump dobře sleduje průzkumy popularity kandidátů a cílí podle nich své útoky. Když v létě viděl jako svého hlavního rivala Bushe, zaměřil twitterovou ofenzivu na něj a ve více než pěti desítkách tweetů jej označil za „slabého“, „vážně slabého“, „přecitlivělého“ či „totálně ztraceného“. Jakmile začaly růst preference senátora Marca Rubia, přesměroval Trump svou palbu na něj a opřel se do Rubia více než dvacetkrát. V listopadu se pak jeho terčem stal bývalý neurochirurg Ben Carson, jehož preference začaly nedávno po Trumpových útocích klesat.
A když v úterý rozpoutal slovy o zákazu vstupu muslimů do USA dosud poslední (a zřejmě největší) poprask, opět neucouvl. Jen svůj výrok patřičně okomentoval a zahrál na notu strachu. „Teda, to je den. Tolik bláznů, co odmítá uznat, že někteří lidé přijíždějící do USA jsou děsivě nebezpeční,“ uvedl na twitteru.
