Čeští vědci byli v Indii obviněni z pašování brouků. Další Češka byla zadržena v Austrálii kvůli pašování banánovníku. To jsou zprávy z posledních týdnů.
Do toho Marek Šindelka (1984) vydal román Chyba, jehož děj se točí kolem překupníků vzácných rostlin: „Nikdy si onen syrový fakt plně nepřipustil. Tu prostou skutečnost, že hlavně on sám vydělává na rychlosti zániku... Nepřipouštěl si, že není ničím jiným než sprostým obchodníkem se zanikajícími formami života, s květinami, které přestávají existovat.“ Nějak se to zvrtlo V roce 2006 se Marku Šindelkovi dostalo za sbírku Strychnin a jiné básně Ceny Jiřího Ortena. Ideálním posláním této ceny je ukázat na dosud nepříliš známého autora, jehož tvorba si zaslouží pozornost. To se porotě oceněním Marka Šindelky přede dvěma roky jistě podařilo. Potvrzuje to právě i nyní publikovaná próza Chyba.
Po vydání básnické prvotiny autor v rozhovoru pro LN řekl: „Pomalu dopisuji cyklus básní, který se bude jmenovat Chyba. Původně to měla být próza, ale nějak se to zvrtlo. Je to takový poměrně temný příběh ze zaplaveného města.“ Nakonec se to patrně zvrtlo ještě jednou, protože z toho ve finále próza opravdu je.
Hned v úvodu Chyby čteme větu: „Kryštofův život skončil na stejném místě, na kterém kdysi začal.“ Což naznačuje zaprvé, že autor chce zaujmout hned na začátku, zadruhé, že má promyšleno, jak chce svůj příběh vyprávět, zatřetí, že mu nejde tolik o to, jak příběh dopadne, nýbrž o to, jak hlavní hrdina k tomuto konci „došel“.
Již v básnickém debutu Marek Šindelka psal: „jsem tak sám/ že kolem mě rostou kytky“. A tak nepřekvapí, že vedle překupníka vzácných rostlin hraje v románu důležitou roli také území zamořené bolševníky. A vedle Gdaňska, který byl již zmíněn rovněž ve Strychninu a jiných básních, se ocitáme taktéž v Praze v době povodní. Většina románu se nicméně odehrává v otevřené krajině - další společný rys s básnickou prvotinou.
Do textu jsou na začátku vkládány zápisy vyšetřovatele Kryštofova úmrtí. Kolem tohoto případu se nakupilo mnoho podivných okolností a policista je nakonec pro zdravotní problémy odvolán. Prozaický proud ovšem nenarušují jen tyto zápisky, ale rovněž úseky, které mají grafickou podobu veršů.
A nechybí ani pasáže kriticky hodnotící současnou konzumní společnost: „Byl nucen poslouchat neustále zapnuté rádio, povzbuzující ta stvoření v práci. Komerční stanici, zaměřenou svým programem na cílovou skupinu označovanou výrazem ,gumy‘. Jako nějakou nemocí byl napadán písněmi impotentních umělců parazitujících na hlouposti svých posluchačů.“ Zaujatost svou věcí Marek Šindelka tedy ve své próze nabízí výborné lyrické pasáže, příběh s romantickým přídechem, vedle toho náznak detektivního pátrání a také reflexi současnosti. Chyba tedy nestojí na jediném nápadu a jediném tónu. Ukazuje, že mladý autor má pestrý rejstřík.
Problém knihy je nicméně v tom, že Marek Šindelka tyto součásti nedokázal lépe propojit, stojí vedle sebe, a proto jak příběh, tak text vyznívá poněkud přetržitě -i když v tom také hraje určitou roli střídání časových rovin, ovšem i to právě postrádá větší dynamiku.
V románu se setkáváme s tím, že si hlavní hrdina musí vetknout vzácnou květinu do těla, aby nezahynula. Další postavě, Andrejovi, je vložen do těla zas „kámen“. A oba „paraziti“ vedou ke smrti. V souvislosti s tím napadá, zda Marek Šindelka do těla textu nezapomněl něco vložit, či zda do něj naopak nevložil něco, co toto slibně se rozvíjející dílo „usmrtilo“.
Na závěr je však třeba dodat -a nejde o žádné alibi či snahu autora chlácholit -, že důvodem, proč má cenu se Chybou, stejně jako Strychninem a jinými básněmi, vážně zabývat, je fakt, že Marek Šindelka v obou dílech prokázal to, co mnohým současným autorům chybí především - totiž důvěryhodnost, zaujatost svou věcí. A proto lze k jeho dalším knihám vzhlížet s očekáváním.
HODNOCENÍ LN *** Marek Šindelka: Chyba Pistorius & Olšanská, Příbram 2008, 192 stran
