Nový rok má být podle známého proroctví moudrých Mayů předposledním v historii lidstva vůbec. Takže bychom si ho měli co nejlépe užít. Hodně číst, chodit na procházky, odpočívat, navštěvovat se, být k sobě hodní, moc se zbytečně nevysilovat. Než zcela zmizíme a anihilujeme se v prostoru, přeměněni v neškodný voňavý aerosol, tak bychom mohli po sobě trochu uklidit, aby nás ty civilizace, které sem přijdou po nás, nepomluvily. Jiné věci nemají stejně smysl. * V tomto duchu chtěl na poslední chvíli promluvit i prezident Václav Klaus, ale Hájek s Jaklem mu zase podstrčili ty obvyklé nezáživné řeči a řečičky, tak to zase bylo jako s panem prezidentem vždycky. * Jedinou výjimkou byly prezidentem výhrůžně použité verše Opustíš-li mě nezahynu, opustíš-li mě, zahyneš, které byly celý týden mylně interpretovány. Ve skutečnosti je Viktor Dyk adresoval jako výhrůžku paní Dykové, která se s ním chtěla rozvést, protože Dyk hrozně ztloustnul a přestal se mýt. Taky strašně zapáchal, takže mu paní Dyková začala přezdívat Krysař, což on potom umělecky zúročil. Nakonec byl rakouskými úřady uvězněn pro obecní pohoršení. V šatlavě ho na náklady c. a k. vykoupali a paní Dyková se rozmyslela. Od té doby se však Dyk vášnivě koupal, kde jen mohl, což se mu stalo na Jadranu osudným, když čekal na devátou vlnu, v níž se koupal nejraději. (Neméně slavné Dykovy verše „devátá vlna smete, s čím osm hrálo si, devátá vlna nese, však živé nenosí“ prezident bohužel necitoval, i když by se hodily podstatně více. * Stoupající zájem o poezii dokládá i případ bývalého břeclavského starosty - jeho skutečné jméno Dymo Piškula by samo na slávu a vavříny stačilo -, jenž pod jménem David G. Kamenný napsal básnickou sbírku Čekání na den lásky, u níž bylo možné očekávat takový ohlas, že celý její náklad nakoupil za městské peníze pro město. Kniha je proto bohužel v pražských knihkupectvích nedostupná, ale ukázky otištěné v Právu jsou působivé: „Vždy sledován s jistou závistí ten, / kdo na chvíli byl vyvolen / stanout v záblesku slávy“... etc. Pan starosta tyto verše recitoval oděn v antickém rouchu senátora, v ruce lyru, na hlavě bobkový list, doprovázen sborem mladých břeclavských eunuchů oblečených v lidových krojích. Nakonec po vzoru básnícího císaře Nera zapálil staró Břeclav ze čtyř stran. * S poněkud apokalyptickou atmosférou našich dnů souvisí i zpráva, že v Kolíně nad Rýnem se z katedrály utrhlo srdce obrovského zvonu a spadlo na zem. Navíc ausgerechnet na Tři krále, jejichž relikvie jsou v tom kostele přechovávány. Podle odborníků z kardiologického pracoviště místního episkopátu šlo o komplexní zvonový infarkt myokardu, jenž byl způsobený pravděpodobně špatnou životosprávou, jak nasvědčuje jméno zvonu Tlustý Péťa - Dicker Pitter. Takže se doporučuje dieta a přechod na biopotraviny. * V centru Plzně masakruje ryby na tisíc kormoránů, napsaly noviny: Přilétají o půl osmé. Obrovský černý mrak dosedne na hladinu a začíná doslova masakr. Voda místy zbarvená krví, uhynulé nebo poraněné ryby na chodníku a po celém městě kusy nestráveného masa, jež kormoráni vyvrhují za letu. Po některých částech města se již nedá chodit, říkají místní. Jiní naopak chodí s bandaskami a rovnou do nich shrabují kusy sežvýkaných ryb na rybí salát nebo zavináče. K plzeňskému pivu chutnají výborně. * Moc hezká zpráva přišla z pražské zoo, kde se mamince Dianě a tatínkovi Johannovi narodila malá žirafa. Autor sloupku se přizná, že při pohledu na malou žirafu se mu hned vybaví pěkná knížka z dětství Pučálkovic Amina od Jindřicha Plachty. Kdo ji zatím neznáte, rozhodně si doplňte vzdělání. Je to o tom, jak jedna pražská rodina má doma malou žirafu. A je to ohromná legrace, taková lidská a hřejivá. Tak pěkný nový rok. A když se nudíte, pořiďte si žirafu. Nebo medvídka mývala, jak doporučoval strýc Pepin.
O autorovi| JIŘÍ PEŇÁS redaktor LN
