Středa 8. května 2024, Den vítězství
130 let

Lidovky.cz

Zbytnělé vnitřní světy

Česko

Že básník a režisér Miloš Horanský (dále jen M. H.) považuje mou recenzi za pamflet, je mi vcelku lhostejné. Nemám také nic proti pěkným vzpomínkám, které má z mládí na chvíle, v nichž poprvé v rukou držel výtisk Čekání na Godota a vzrušeně ho přečetl. Byla to doba, kdy podobná díla měla v sobě cosi velkolepého už tím, že se k nám vůbec dostala. Chápu i jeho básnivé rozplývání nad touto hrou, kterou si zaměňuje s dílem prezentovaným na Nové scéně. Mezi jeho interpretací a onou inscenací je zásadní rozdíl, ale příliš mě nepřekvapuje, že si ho M. H. nevšiml. Osvětlující postřeh jsem totiž nalezl v reakci malíře Sozanského, který je inscenací také nadšen. Jen si postěžoval na rušivý smích publika v okamžicích, kdy se „na scéně odehrávaly scény plné mrazivé úzkosti“. Neodehrávaly, pane Sozanský. Proto se publikum smálo. Opakuji opět: vtipům laciným a plytkým, které onu mrazivou úzkost znemožnily.

Na své bohaté vnitřní světy a krásné vzpomínky máte, pánové, právo. Jen si dávejte pozor, aby vám příliš nezakrývaly realitu, která se bezprostředně před vámi děje. Vršit ušlechtilé poetické sentence je jistě také nutné a záslužné. Buďte si, M. H., klidně i emočně empatický ke svým přátelům a k jejich výtvorům. Hlásejte si i teze o propastné destrukci lidské existence, jen se nestávejte jejím mluvčím a nástrojem. A také nástrojem destrukce vkusu. Protože třeba vaše otázka, M. H., proč vlastně chtít po postavách logiku, důslednost či stavebnost, je na pováženou. Jednak jsem ji nechtěl po postavách, ale po tvůrcích inscenace (je v tom drobný rozdíl), jednak by pak mohlo někoho napadnout, že studium na DAMU, kde jste děkanoval a podobná moudra učil, je zbytečné. Diváci vašeho typu, M. H., by si své poselství skrze bohaté vnitřní světy vždy ochotně našli. A schodek rozpočtu by se zas o něco snížil.

Autor: