PAŘÍŽ/PRAHA Zdravotní stav prezidentů je ve Francii léta choulostivým tématem. Jeden z bývalých představitelů Francie Georges Pompidou zemřel na rakovinu, aniž by veřejnost tušila, že touto nemocí trpěl. François Mitterrand tajil rakovinu prostaty mnoho let. Jacques Chirac byl v roce 2005 hospitalizován s cévní příhodou. O jeho první noci v nemocnici nebyl tehdy informován ani jeden z členů vlády.
Na rozdíl od amerických prezidentů, kteří berou informování o svém zdraví jako povinnost, ti francouzští to stále považují spíše za osobní věc a lékařské tajemství.
Podobný kurz razí i současná hlava Francie Nicolas Sarkozy, přestože před svým zvolením do funkce sliboval vydávat pravidelné bulletiny o svém zdravotním stavu.
„Pokud budu zvolen, zavazuji se k tomu, že budu publikovat bulletin o svém zdravotním stavu od nástupu do funkce alespoň dvakrát ročně a pak, když to bude můj zdravotní stav vyžadovat,“ avizoval Sarkozy podle listu Le Monde 5. května 2007. První zpráva byla sice zveřejněna těsně po nástupu do úřadu, ale druhý bulletin vydal až letos 3. července. Stojí v něm, že veškerá kardiovaskulární a krevní vyšetření, která prezident podstoupil, byla shledána jako „normální“. Odhalili to až novináři Sarkozy však v říjnu 2007 podstoupil operaci krku, o které by se veřejnost nedověděla, nebýt novinářů Denise Demonpiona a Laurenta Légera, kteří začátkem roku 2008 vydali knihu o bývalé první dámě Cécilii. V knize se o zákroku zmínili a teprve poté zaujal Elysejský palác k prezidentově operaci oficiální stanovisko.
Poslední Sarkozyho zdravotní indispozice veřejnosti ujít nemohla. Prezident musel být v neděli hospitalizován po nevolnosti, která ho postihla uprostřed pravidelného kondičního běhu. Noc strávil v nemocnici na pozorování, ale včera se v doprovodu manželky Carly vrátil domů. Do čtvrtka, kdy mu začne dovolená, bude mít volnější program.
Debata o tom, že by o zdravotním stavu vysoce postavených státníků měla být veřejnost lépe informována, začala po smrti prezidenta Georgese Pompidoua. Ten zemřel 2. dubna 1974 ve dvaašedesáti letech zcela náhle na vzácnou Waldenströmovu nemoc, což je rakovinné onemocnění krve. Jeho vdova Claude Pompidouová zveřejnila název nemoci, které podlehl její muž, až v roce 1982. Francouzi, kteří byli náhlou smrtí prezidenta značně šokováni, do té doby žili v domnění, že Pompidou podlehl jednomu z opakujících se chřipkových onemocnění.
Aby se vyhnulo podobným mystifikacím, jeho nástupce Valéry Giscard d'Estaing již během předvolební kampaně sliboval dvakrát ročně o svém zdraví veřejnost informovat. Poté, co se stal prezidentem, však na svůj závazek okamžitě zapomněl.
Rakovina jako státní tajemství Vážnou nemoc léta úspěšně skrýval i další prezident – François Mitterrand. Rakovina prostaty u něj byla zjištěna hned v roce 1981, kdy zahájil úřad. Celých jedenáct let o tom věděl pouze jeho osobní lékař Claude Gubler, který také úspěšně falšoval bulletiny o Mitterandově zdravotním stavu. Prezidentova nemoc byla státním tajemstvím až do roku 1992, kdy musel na operaci. O čtyři roky později Mitterrand onemocnění podlehl. Teprve tehdy se Francouzi z Gublerovy knihy „Velké tajemství“ dověděli, že prezident s nemocí bojoval už od roku 1981.
Tajné nemoci francouzských prezidentů
Nicolas Sarkozy V říjnu 2007 prodělal operaci krku. Veřejnost se o tom dověděla až v lednu 2008 z knihy o jeho bývalé manželce Cécilii.
Jacques Chirac (1995—2007) V roce 2005 byl hospitalizován s cévní příhodou. O jeho první noci v nemocnici nebyl tehdy informován ani jeden z členů vlády.
François Mitterrand (1981—1995) Nedlouho po jeho nástupu do funkce mu lékaři diagnostikovali rakovinu. Oficiálně nemoc přiznal až v roce 1992, kdy musel na operaci.
Georges Pompidou (1969—1974) V dubnu 1974 zemřel na vzácný druh rakoviny. Jeho náhlá smrt veřejnost šokovala. Od jeho smrti se začalo hovořit o tom, že by Francouzi měli vědět více o zdravotním stavu prezidentů.
