PRAHA Krátké, hutně vyjádřené příběhy, nápady, postřehy a představy vtěluje videoartista Adam Vačkář do svých projektů. Některé z nich ještě do příští středy vystavuje v pražském experimentálním prostoru Roxy/NoD pod názvem Tři přechodné situace. Vyjadřuje se jednoduše a srozumitelně, diváka nezdržuje mnohoznačnými zámlkami, nezakládá si na těžko luštitelných významech jako někteří jeho kolegové.
Adam Vačkář zachycuje okamžiky a situace, které kdekdo prožil a pamatuje si je. Třeba pohlavek: „Má jistou dávku masochismu, kterou v sobě nosí snad každý z nás,“ komentuje Vačkářův videozáznam opakovaného pokárání kunsthistorik Jiří Machalický a dodává, že navíc jde o ryze intimní výpověď, která revokuje i další významy: „Vyjadřuje skutečnou i symbolickou facku umělci a v obecnější rovině postoj společnosti k umělecké tvorbě.“ Silnice, která nikam nevede Jindy nasype bílý prášek na ulici v místě, kudy projíždějí auta oběma směry, takže vytvářejí dočasné stopy. Ty jsou pomíjivé, časem se přirozeně rozmažou a ztratí, ale protože je i jejich vznik autor zachytil na videu, zůstávají „navěky“. „Vzniká tak svého druhu deník, který zdůrazňuje určité okamžiky a sugestivním způsobem přibližuje jinak všední výsek z každodenního života,“ vysvětluje Machalický. Další pomíjivé, ale vlastně časově neurčené okamžiky zaznamenává Vačkář třeba v pomalé jízdě silnicí, která možná ani nikam nevede, v Minutě ticha nabízí různou atmosféru podle prostředí, kde se točilo, pohrává si se záměnou osobností trochu ve stylu „šaty dělaj’ člověka“, když oblékl a upravil bezdomovce. Nezabývá se jen videoartem, je také originálním sochařem: například ke svému Sputniku našel inspiraci v ruské realitě, podobně se dává ovlivňovat pobyty v zemích s odlišnými kulturami. Tam hledá historické souvislosti a „cedí“ je skrze vlastní zkušenost.
Adam Vačkář:
Tři přechodné situace
Roxy/NoD, Praha, do 28. dubna
