Od roku 2006 se přitom postavení žen v České republice, alespoň podle WEF, neustále zhoršuje. Před třemi lety totiž Česko obsadilo 53. příčku.
I když v mnoha rozvojových státech nemají ženy například tak snadný přístup ke vzdělání jako v Česku, případně nemohou počít s placenou mateřskou dovolenou či dalšími výhodami, studie hodnotí i zastoupení žen v politice, byznysu a dalších mocenských pozicích. A z tohoto srovnání Česko vychází tradičně špatně. Z hlediska zastoupení žen v politice, zahrnující podíl něžného pohlaví v parlamentu, ministerských pozicích či vedení krajských a obecních úřadů, obsadila Česká republika dokonce až 91. příčku.
Velmi nelichotivě hodnotí Světové ekonomické fórum rovnost pohlaví i v české ekonomice. V hodnocení, nakolik se ženské platy za stejnou práci blíží těm mužským, se Česko dostalo mezi 130 hodnocenými zeměmi až na 110. místo. „Ženy nejsou tak dravé...“ „Doufám, že aktuální studie WEF přiměje české politiky k zamyšlení a nejen k planým proklamacím,“ řekla LN předsedkyně Asociace pro rovné příležitosti Michaela Marksová Tominová. Asociace dlouhodobě prosazuje v české politice takzvanou pozitivní diskriminaci žen, například formou střídání pohlaví na volebních kandidátkách. Tvrdí totiž, že ženy sice nejsou tak dravé a průrazné jako muži, když už se ale na vedoucí manažerské či politické pozice dostanou, práci vykonávají stejně dobře a mnohdy lépe než jejich mužští kolegové.
„I pro dobro země je prostě důležité, když jsou ve vedoucích pozicích zastoupena obě pohlaví,“ tvrdí Marksová-Tominová. Smíšené „mužsko-ženské“ týmy dokážou podle ní mnoho důležitých věcí řešit lépe, než když o něčem rozhoduje tým složený jen ze samých mužů.
V žebříčku „The Global Gender Gap Report 2009“ tradičně zvítězil Island, následovaný Finskem, Švédskem, Norskem a Novým Zélandem. Na opačném konci tabulky figurují Pákistán, Čad a Jemen.
