Pátek 26. dubna 2024, svátek má Oto
130 let

Lidovky.cz

Žehnání česko-norských varhan

Česko

V kostele Nejsvětějšího Salvátora se v neděli večer oslavovaly staronové varhany. Kromě arcibiskupa Dominika Duky se mše svaté zúčastnil i velvyslanec Norského království, jež financovalo restaurátorské práce.

PRAHA „Hlava na hlavě“ není při nedělních večerních bohoslužbách Akademické farnosti v Klementinu žádným překvapením. Během té poslední však stačilo málo, aby kostel Nejsvětějšího Salvátora „popraskal ve švech“. Rektor univerzitního kostela Tomáš Halík totiž pozval pražského arcibiskupa Dominika Duku, aby zde požehnal nově restaurované varhany pocházející ze 17. století. Mše se díky několika koncertním skladbám a závěrečnému proslovu norského velvyslance Jense Eikaase protáhla na dvě hodiny, a i přesto, že teplota vzduchu balancovala jen lehce nad nulou, přilákalo slavnostní žehnání varhan na čtyři stovky lidí.

„Bál jsem se, aby tu zimu naši norští přátelé vydrželi, ale pak jsem si uvědomil, že jsou vlastně z Norska...,“ žertoval Tomáš Halík ve snaze zahřát váženou zahraniční návštěvu alespoň na duši. O to se ale během celé slavnostní bohoslužby svědomitě staral především salvátorský titulární varhaník Robert Hugo. Skladby mistrů duchovní hudby předvedl na čerstvě opraveném a precizně vyladěném „královském nástroji“ s neskrývanou radostí. Se souborem Capella Regia Praha nastudoval kupříkladu dílo Antonia Lottiho Missa Sapientiae, jež se podle dochovaných záznamů u Salvátora hrálo již v barokní době, nebo moteto s názvem O Panis Caelice z pera Václava Majera, který zde v 17. století působil jako hudební prefekt.

„Varhanní hudba má mezi všemi druhy umění, které doprovází liturgii a naplňuje posvátný prostor duchem krásy, své přední a nezastupitelné místo,“ napsal Tomáš Halík v úvodu sborníku, který u příležitosti svěcení restaurovaných varhan vyšel. „Uvedené dílo navíc získalo zvláštní postavení díky příkladné mezinárodní spolupráci,“ doplnil jej Dominik Duka a vzkázal vřelé díky Norskému království, které se rozhodlo financovat většinu restauračních prací prostřednictvím mechanismů evropského hospodářského prostoru a tzv. norských fondů, a to více než dvanácti miliony korun.

Norský boj proti české korupci „Velmi rádi jsme přispěli na tak významnou památku kulturního dědictví - především k tomu jsou totiž norské fondy určeny,“ uvedl během krátkého proslovu po mši svaté velvyslanec Eikaas. „Norské království by mělo v příštích letech podpořit i další české projekty, a to celkovou částkou ve výši 3,3 miliardy korun,“ dodal příznivou informaci. Vysvětlil, že nepůjde jen o kulturní projekty, ale také o podporu činnosti zaměřené na budování demokratického prostředí a na boj proti korupci. „Děkujeme Norskému království i vaší excelenci,“ reagoval Halík, „měl bych ovšem obavy, aby financování boje s korupcí v naší zemi Norské království nepoložilo...,“ neudržel se.

V samém závěru večerní slavnosti pak v jezuitském univerzitním kostele došlo k tradičnímu předávání vína. Podle staré legendy mají totiž varhanáři, kteří se podíleli na pracích, dostat od farnosti tolik litrů vína, kolik se jich vejde do největší píšťaly. „Složitě jsme vypočítali, že píšťala Sub Bas Cl. 16' nota C obsáhne dvě stě deset litrů,“ prozradil varhaník Robert Hugo. O práce se zasloužili restaurátoři, organologové a historičtí poradci z Česka, Norska i Německa.

Autor: