Exministr Michael Kocáb přisuzoval svému odchodu z vlády světodějné důsledky, veřejnost ale k narcisovým obavám z ohrožení stability úřednického kabinetu zůstala zdravě nevšímavá. Přesto si náhlý konec zelených lidskoprávních ministrů zasluhuje pozornost - i kdyby to mělo být jen proto, jak svou ideologií multikulturalismu poznamenali nejcitlivější téma, které jim bylo svěřeno, tedy problematiku integrace Romů. Nedokázali přitom ani zformulovat, kam vlastně mají být Romové integrováni.
Na vládní webové prezentaci exministra Kocába se píše, že „Česká republika je již nyní zemí mnohokulturní a mnohonárodnostní“. Cíl integrace do takto předestřené utopie je tím ovšem notně zamlžen. Česká společnost je totiž spíš monokulturní a integrace Romů do ní je bezesporu neuralgická záležitost. Pomyslným vbodnutím jehlice designovaného zmocněnce či ministra se ji snaží vyléčit všechny vlády, od prvního úřednického kabinetu Tošovského až po nynější Fischerův. Dalo by se také říci: od prvního zavedení kanadských víz v roce 1997 až po to loňské.
Sníme, nerušit Lidskoprávní odbory má nejen úřad vlády. Jedná se o agendu přirozeně přítomnou ve všech resortech, od obchodu až po zemědělství. Spojením se záležitostmi menšin ale vzniká spojení, ze kterého se dá upéct celé ministerstvo. Nota bene pokud má vytvořit koncept integrace Romů. Naštěstí zůstalo jen u ministrů bez ministerstva a zmocněnců bez úřadu (k dispozici měli jen aparát lidskoprávního odboru úřadu vlády). Integrací Romů, zvláště pak jejich identitou, se však zabývali mocně. Dá se jí totiž zaobírat donekonečna. Spojením tématu lidských práv s romskou politikou identity bohužel jejich prosazování na domácí scéně notně pošramotili. Bylo to podobné, jako když se na mezinárodní scéně spojovaly pojmy „humanitární“ a „bombardování“.
V postavení Romů u nás jde o víc než jen o dodržování lidských práv. Tíživá je především společenská pozice většiny romských rodin, které si z osad na Slovensku přinesly jiné návyky, hodnoty a postoje, chcete-li celou kulturu, která je a byla s tou českou těžce slučitelná. Nevidí to jen ti, kdo to vidět nechtějí. Ona kultura se samozřejmě vyvíjí a mění a v každé další generaci hledá svůj výraz - identitu. Těžko se odhaduje, jaké rysy nabude. Jistě si ale nenechá udávat směr úředními koncepcemi. Účinná integrační strategie by měla Romům zajistit plnohodnotné občanství, tedy přístup ke stejným službám a statkům. To znamená investice do inkluzivního vzdělávání a desegregaci.
Zelená vládní koncepce romské integrace ale řeší úplně jiné věci. Především chce romskou identitu pojistit statisticky při nadcházejícím sčítání lidu. Jinou inovaci již deset let stará stále stejná koncepce za Kocábova ministrování nezaznamenala. Vytváření koncepce je totiž od roku 1999 kontinuálně dílem ve Straně zelených se porůznu angažujících vládních zmocněnců a později ministrů pro lidská práva. Tím pádem všechny koncepce předkládané vládám stály na imaginárním programu národního obrozování Romů. V pondělí před svou rezignací Kocáb ještě stačil navrhnout změnu statusu vládní rady pro záležitosti romské komunity (nově menšiny) a podřídit jí budovanou agenturu pro sociální začleňování. Ta se přitom má zabývat praktickou integrací sociálně vyloučených bez ohledu na jejich identitu, která se na romské radě již od jejího ustavení první úřednickou vládou neustále probírala. Předsedou rady se má od nynějška stát premiér. Je tedy na něm, aby vyhodnotil smysl Kocábových opatření.
Ministr, jenž nevyskočil z vlaku Existuje přitom Strategie boje proti sociálnímu vyloučení. Objednal si ji ministr Kocáb od sociologické firmy Gabal &Consulting a sdružení Socioklub. Strategie se bohužel dočkala pouze představení na vládním semináři, jako závazný materiál přijata nebyla. Už ji ale stačil napadnout známý romský aktivista Ivan Veselý. Ten, vyzbrojen smlouvou o povolební spolupráci svého sdružení Dženo s ČSSD, kterou uzavřel minulý rok, se pustil do agentury i strategie. A trefil se do černého (pokud to tak s ohledem na barevnou citlivost tématu můžeme říci). Veselý na webu Romea tvrdí, že ministr po sobě zanechává neblahé dědictví, protože vypustil název romská z poslední verze návrhu zákona o Agentuře, a že se objednáním strategie odklonil od správné linie přístupu k Romům. Veselému vadí, že agentura má ambici sloužit všem vyloučeným včetně Vietnamců. Strategie je pro něj nestravitelná, protože si dovoluje kritiku proromských organizací a elit, a neváhá dokonce použít výraz „etnobyznys“. Jestli ovšem za sebou Kocáb zanechává nějaké neblahé dědictví, pak to dědictví spočívá hlavně v tom, že odklon, kterého se tak děsí Veselý, nakonec neučinil a zůstal trčet v tradicích svých zelených předchůdců. Věčná škoda. Tu ranvej, z níž vzlétají humanitární bombardéry, už by totiž někdo konečně měl zablokovat.
***
Všechny koncepce předkládané vládám stály na imaginárním programu národního obrozování Romů
O autorovi| ROMAN KRIŠTOF, publicista
