A jelikož v oštěpařské miniskupině v pražském Olympu uzavřela kariéru Nikola Brejchová, požádala Klimešová o spolupráci odborníka na slovo vzatého - Jana Železného v Dukle.
„Nerada trénuju sama, což jsem vlastně dělala už tři roky, protože Nikola má rodinu a potkávaly jsme se málo. A právě poslední roky spíš stagnuju. Trenérka Marcela Pilařová i lidé v Olympu mi v odchodu po osmi letech nebránili, byli hodní,“ přibližuje rodačka ze Šumperka okolnosti přestupu na Julisku.
Železného skupina tří závodníků v čele s olympijským finalistou Vítězslavem Veselým se tak rozrostla o první ženu.
„Jarča je v kolektivu, trénuje s klukama, což jí může pomoct. A pro ně je to taky oživení,“ myslí si oštěpařská legenda. „Jde o to, aby se zase zlepšila. A hlavně - aby se jí to povedlo na velké soutěži, ne jen v první části sezony. Její osobní rekord z roku 2006 je 62,60, ale třeba na olympiádě by na finále bohatě stačilo jedenašedesát,“ má jasno.
Trénink mezi chlapy Také Klimešová si myslí, že jí trénink mezi chlapy jde k duhu. „Je to něco úplně jiného. Snažím se klukům přiblížit. Oni už začali házet, já ne, protože doléčuju rameno, ale schody na Julisce vybíhám stejně, sérii šesti dvoustovek nebo třístovek zvládám taky. Jen v posilovně si beru menší zátěže,“ líčí.
Železný ji upozornil, že zlepšení nemůže očekávat hned. „Trošku měníme techniku, to může trvat i dva roky. Ale určitě jí pomůže březnové měsíční soustředění v Jižní Africe, tak dlouho se v teple nikdy nepřipravovala,“ pokyvuje hlavou.
Klimešová je menší postavy, to ji ale podle Železného nelimituje. „Záleží, jak člověk využije svých schopností. Bára Špotáková má obrovské parametry, velké páky, technicky to na sebe umí výtečně. Ale Jarča je zase výbušná a dravá, měla by to prodat rychlostí a agresivitou. Já taky nejsem čahoun a hodil jsem daleko,“ usmívá se světový rekordman.
