„Čas, kdy budeme moci přímo pozorovat světlo z planet podobných Zemi, ještě nenadešel, může však být v našich možnostech odhalit je díky prstencům podobným stopám, které zanechávají v meziplanetárním prachu,“ říká vedoucí práce Christopher Stark z University of Maryland. Prach se tedy z překážky bránící výhledu může stát pomocníkem lovců planet.
Vědci modelovali, jak 25 000 částeček reaguje na gravitační působení planet obíhajících hvězdu podobnou Slunci. Uvažovali s hmotností v rozmezí od Marsu po pětinásobek hmoty Země. Ve 120 simulacích postupně měnili oběžnou dráhu cizích světů a velikost prachových částeček.
V naší sluneční soustavě je většina prachu uvnitř dráhy Jupitera. Působením slunečního záření částečky ztrácejí část energie a dostávají se blíže hvězdě. Když je jejich oběžná doba ve vhodném poměru, například 2:3 či 5:6, s délkou roku na neznámé planetě, utvoří se následkem „gravitační rezonance“ jemné prstencové struktury.
„Náš model počítal s desetkrát větším množstvím částeček než předchozí simulace,“ říká jeden z autorů Marc Kuchner. „ To nám umožnilo lépe studovat změny kontrastu a tvary prstenců.“ Vytvořený katalog pomůže odhalit nejen hmotu planety a její dráhu, ale i velikost převládajících prachových částic.
