Ano, je to otravný výčet, ale je pravdivý: průměrný věk dožití se v České republice v posledních dvaceti letech zvýšil o celých šest let. Všichni však nadávají na zdravotnictví. Vysokoškoláků je v této zemi třikrát(!) více než před rokem 1989, a stejně se nadává, že stát nepodporuje znalostní ekonomiku. České továrny chrlí kvalitní zboží pro celý svět, je o ně zájem a opravdu se za ně platí, takže export naší země se zvýšil desetkrát. Přesto se pořád řeší „malá konkurenceschopnost“. Obchodní síť se v každém ohledu dotáhla na západoevropskou úroveň, tak se nadává alespoň na „prohnilou konzumní společnost“. Průměrná mzda ve stálých cenách stoupla o 69 procent a zatímco v roce 1989 se za ni dalo pořídit – pouze na černém trhu – zhruba 100 dolarů, dnes je to dolarů rovnou 1400. Nízkopříjmové skupiny, například prodavači hamburgerů, si v Česku žijí lépe než v Americe. To nikdy v historii nebylo. Přesto se u nás stále řeší „chudoba“ těch, kteří neplatí žádné přímé daně, nepřispívají téměř do sociálního a zdravotního systému a pobírají hromadu různých sociálních dávek.
Koruna je směnitelnou a tedy váženou tvrdou měnou, která nám poklesem svého kurzu očividně pomáhá ustát nynější světovou krizi. Přesto spousta lidí má politikům a bankéřům vytrvale za zlé, že už nejsme v eurozóně. Nakladatelství vydávají šestinásobný počet titulů knih, divadel je v Praze více než v Paříži. Přesto se herci a kulturní „pracovníci“ dožadují… čeho vlastně? Životní prostředí je za dvacet let úplně jinde – byly vyčištěny vody i vzduch. A tak asi proto ochrana životního prostředí degeneruje ve výstavbu přechodů pro medvědy, losy, a žáby, v podporu třináctkrát dražší energie ze slunečních kolektorů a v ochranu přírody nikoli pro lidi, ale před lidmi. Po více než sto letech skončil výkon povinné vojenské služby. Tak se s ministry pořád řeší ten či onen úchyl v armádě. Máme demokracii a svobody, o kterých se nám před Listopadem ani nesnilo a jejichž výčet zabral by celé strany. Přesto slyšíme, že demokracie je „zdegenerovaná“, „nefunguje“, moc je v rukou „politických sekretariátů“. Souhrnným vyjádřením všech těchto neuchopitelných nekonkrétních zakyslých nálad může být Pajerové zvolání „Fúj!!!“ na sobotním setkání ve svaté Anně.
Jak asi vypadá vysněný svět příznivců „Fuj“?
Oslavili jsme předevčírem pěkné výročí, protože demokracie je dobrá věc. Kdyby někteří intelektuálové lépe věděli, proč je dobrá, žilo by se jim klidněji. Já dokážu popsat kapitalismus, vysvětlit, proč tento systém nejlépe nakládá s omezenými zdroji, proč je tržní hospodářství nutným předpokladem demokracie a proč je demokracie nejlepším prostředkem politiky, který jediný sám sebe opravuje a vylepšuje, proč politická a ekonomická krize, bankroty některých podniků a politických stran a skandály jsou zlatým hřebem – nejcennějším článkem – systému, který zde máme.
Tak by mě zajímalo, zda příznivci „Fuj“ jsou schopni formulovat svůj vysněný svět. Má nějakou konkrétní podobu, anebo se od komunismu liší hlavně „osvíceným“ generálním tajemníkem? Jak bychom se k tomuto případnému světu dostali a jak by bylo naloženo s lidmi, kteří by měli jinou cestu a jiný názor?
O autorovi| KAREL KŘÍŽ, ekonom
