OSTRAVA Svědectví bojovníků s totalitou mizí v propadlišti času. Při svém vzniku v roce 1990 měla ostravská pobočka Konfederace politických vězňů dvě stě padesát členů, nyní jich má 88. Pamětníci zejména brutálních padesátých let umírají.
Včera se Ostrava rozloučila s vězněm číslo 1461, jak komunisté ve svých věznicích označili Boženu Kalvodovou z Nové Bělé. Zemřela 26. prosince ve věku 84 let. Své číslo si pamatovala celé ty dlouhé roky. Trvale kritizovala návrat komunistů k moci i přílišné přátelení se s nedemokratickými režimy. „Je to nemorální. Vždyť tolik lidí v Číně je zavřených pro své politické smyšlení,“ vyčítala například v roce 2003 tehdejšímu ostravskému primátorovi Aleši Zedníkovi, že osobně uvařil v hotelu Imperial oběd čínskému velvyslanci. Do poslední chvíle připomínala, jaké útrapy tisícům lidí bývalý režim způsobil, a kritizovala spolupráci s komunisty na všech úrovních.
„Byla srdcem naší pobočky,“ řekl Leo Žídek, současný předseda ostravské pobočky konfederace. Ve funkci předsedkyně ostravské pobočky působila jeho předchůdkyně přesně třináct let, mezi lety 1993 až 2006.
Smuteční síň na vítkovickém hřbitově byla včera zaplněna do posledního místa. Vzdát hold své někdejší předsedkyni přišly desítky bývalých politických vězňů. „Je to pro nás nenahraditelná ztráta. Stmelovala nás, pro každého měla slovo pomoci, byla to dáma každým coulem,“ prohlásil o Boženě Kalvodové Zdeněk Růžička. Třiaosmdesátiletý Růžička si za velezradu odseděl deset a půl roku. Státní bezpečnost jej zatkla už v roce 1949.
Svou bývalou spolutrpitelku ocenil také někdejší tajemník amerického velvyslanectví a jeden z prvních kameramanů Československé televize Zdeněk Brož. V polovině šedesátých let si odseděl dva roky právě za svoji práci na velvyslanectví USA. „Byla zlatý člověk, měli jsme ji velmi rádi,“ litoval. Kameru používá Brož dodnes při filmování akcí ostravské pobočky konfederace. „Mám za ty roky všechno zaznamenáno, na paní Kalvodovou určitě nebude zapomenuto,“ říká. Pobyt ve věznici označila za konec lidské důstojnosti Státní bezpečnost si přišla pro Boženu Kalvodovou, manželku a matku dvou malých dětí, po Vánocích 28. 12. 1955. Svůj pobyt ve vazební ostravské věznici popsala jako konec lidské důstojnosti. „Strava byla odporná, vyvolávala časté zvracení, střevní bolesti a samozřejmě hubnutí. Hygiena vzala za své. Celé tělo pálilo, nohy příšerně bolely a stesk po dětech a manželovi byl nesnesitelný,“ popsala své věznění žena, která před zatčením pracovala ve Vítkovických železárnách. Soud jí udělil čtyřletý trest za protistátní činnost.
Božena Kalvodová vzpomíná i návštěvy své matky, manžela a dětí ve vězení. Malé děti ji jen nesnadno poznávaly. „Ta hrůza se nedá popsat. Děti stály a nepoznaly mne. I pohledy manžela a maminky signalizovaly, že jsem se asi hrozně změnila, zestárla a silně prošedivěla. Hanička, která měla pět a půl roku, mi řekla: „Tatínek říká, že jsi moje maminka, ale ty máš jinou hlavu!“
„Nikdy bych mladým nepřál, aby se to vrátilo. Komunistická strana měla být zakázána hned po listopadu 1989,“ řekl včera vůbec první předseda ostravské pobočky konfederace Ladislav Liďák. To ostatně potvrzovala ve svých vzpomínkách i Božena Kalvodová. „Křivdy, podlomené životy strádáním, týráním, krutými tělesnými tresty, zničené rodiny, odcizené děti. To se nedá zaplatit takzvaným odškodněním ze zákona. Přišlo to příliš pozdě, bývalí vězňové jsou staří a přestárlí, popraveným a umučeným se životy nevrátí,“ uvedla Kalvodová ve svých vzpomínkách, které sepsala právě pro Konfederaci politických vězňů.
Vydání| Tato zpráva vyšla v prvním vydání
Regionální mutace| Lidové noviny - Morava
