A aby toho nebylo málo, nakonec opravdu zvítězila brněnská Masarykova univerzita. Proč to taky dělat jednoduše a studovat v Praze, když to jde složitě a v Brně? Ještě navíc, když se to spojí s mou naivní představou o jihomoravské metropoli – za hoďku a půl jsem tam, kousek popojdu a jsem na fakultě, Brno přece nemůže bejt tak veliký. Snad mě trochu omlouvá, že jsem tam nikdy předtím nebyla.
První šok – Brno je 250 km od Prahy a nejrychleji tam můžu být za dvě a půl hodiny. Pokud tam mám být před devátou, je třeba vyrazit z domova už něco po páté ranní. Pražák a pátá ranní? Vtipálci, Praha ožívá někdy po osmé. Autobus i vlak vycházejí úplně nastejno, takže zbývá rozhodnout, co je menší zlo. K fakultě je to pěšky docela daleko, a bude tedy lepší použít takzvanou šalinu.
Plán byl nakonec jasný a prostý – budíček po půl páté, v pět odjezd tramvají, přestup na vlak a z Hlavního v půl šesté vyrazit směr Brno. Tam se nějak dostat z nádraží k zastávce, koupit si lístek a šalinou až k fakultě. Problém nastal už při koupi lístku na vlak. Rozhodla jsem se pro nákup přes internetový obchod. Možnosti byly dvě – eLiška, jízdenka mezi dvěma krajskými městy za 160 Kč, nebo klasická jízdenka za 230 Kč. Chtěla jsem k tomu i místenku (pro jistotu), ale ta se dá koupit jen ke klasické jízdence. Nakonec jsem spoléhala, že moc lidí v sobotu ráno nepojede, místenka nebude třeba, a vzala si eLišku.
Těžko říct, co je výhodou nákupu jízdenky přes internet. I když ji rovnou zaplatíte, musíte stejně před odjezdem najít speciální přepážku, kde vám ji vytisknou. Ale u ČD už mě asi nic nepřekvapí. Ve vlaku opravdu skoro nikdo nebyl, vagony klasické staré, ale s novými sedačkami, zajímavý kontrast. Do Brna jsme přijeli načas. Zastávku jsem našla, lístek si koupila, šalina jela za pár minut a fakultu jsem našla lehce. Jako doma. Přírodovědecká fakulta je situována v nádherném prostředí, sousedí s botanickou zahradou, i mezi budovami je to samý park a strom. Krása! V posluchárně na mě hned vybafli „Vypněte si mobilní telefon a vaše místo je tady!“, ani jsem se nestačila rozkoukat.
Opravdu – samí nervózní náctiletí, jedna paní a já. Samotný test studijních předpokladů jsem hrubě podcenila a dělala si legraci, že je to takový lehčí test inteligence. Pak jsem si jeden starší otevřela na internetu a nestačila se divit, to vám byly věci a úkoly! Ale uvidíme, percentil na kombinované studium je tak nízký, že by byla ostuda jej nesplnit. Jinak mi Brno nezpůsobilo nějaký větší šok. Jen mi přišlo krapet monotónní, ale to může být tím, že jsem viděla jen část. Také mě překvapilo, v centru nenarazíte na čínskou restauraci (asi sem tento zlozvyk ještě nedorazil). Pravda – v okolí vlakového nádraží je jedna vedle druhé. Hantec mě opravdu pobavil, srandovní řeč. Ale prostě Praha je Praha (marně přemlouvat mě můžete na internetové verzi).
O autorovi| Petra Doubková, http://petulka.bigbloger.lidovky.cz
