Kdyby Rourke nežil, musel by si ho Hollywood vymyslet. A kdyby to scenáristé z továrny na sny udělali, je dost dobře možné, že by krabice od popcornu vlhly pod potoky slz a oscarová Akademie by měla favorita na scénář roku: osudy tohohle herce naplňují slzopudná klišé příběhu o příliš brzkém úspěchu, pádu do temnot a triumfálním návratu na vrchol téměř dokonale. Až na to, že Mickey je pořád naživu – a i když se dušuje, že už bude hodný, nikdo nemůže říct, jakého průšvihu se od něj ještě dočkáme.
„On je ještě naživu?“ divili se mnozí, když Rourke před dvěma roky zaznamenal comeback s titulní rolí v dramatu Wrestler. Není divu: herec byl „pryč“ čtrnáct let, což je doba, během níž dokáže popkultura své ikony pohřbít nejmíň čtyřikrát. Sám Rourke o téhle části svého života mluví s nezastíranou hořkostí. „Přišel jsem o barák, manželku, reputaci, lidi kolem sebe. Přišel jsem o duši a zůstal úplně sám,“ vzpomíná. „Teď už jsem s tím srovnanej, ale tehdy to bylo zlý. Chodíval jsem se najíst do nonstopu v gay čtvrti, kde mě nikdo nemohl poznat. Jediný, co jsem si mohl dovolit, byl psycholog – a tak jsem za něj dával všechny prachy. Za šest let jsem vynechal jen dvě sezení.“
Rourke přitom hercem vůbec být neměl: původně chtěl být boxerským šampionem. Kombinace obojího se nakonec ukázala jako nešťastná, protože se Mickey kvůli ní zhuntoval hned dvojmo – tvrdým bitím i „hvězdným“ způsobem života o alkoholu a drogách. Právě při jedné zdravotní pauze od boxování se Rourke přichomýtl k herectví. To se mu zalíbilo natolik, že si od sestry půjčil 400 dolarů a vydal se do New Yorku brát soukromé lekce od jedné z pedagožek slavného Actors Studia – Sandry Seacat.
Rourke měl od začátku kliku: už na úsvitu kariéry pracoval s takovými režisérskými esy, jako tehdy byli Steven Spielberg (válečné drama 1941) nebo Francis Ford Coppola (Dravé ryby). Diváky i kritiky zaujal i v kriminálkách Papež z Greenwich Village a Rok Draka, ale velký průlom měl teprve přijít.
I když byl erotický thriller 9 a 1 týdne na svou dobu (1986) poměrně odvážný, z dnešního hlediska působí úsměvně. Jedna věc na tomhle příběhu o zničující vášni finančníka a galeristky z Manhattanu nezestárla: Rourke tu je okouzlující, pohledný, a dokonce sexy, což jsou tři z mnoha charakteristik, které se na Rourka roku 2010 rozhodně použít nedají. I když film klasika žánru Adriana Lyna neudělal velký dojem na diváky ani na kritiky, stal se součástí populárního povědomí: scény jako pojídání ovoce z těla nahé Kim Basinger se dodnes s gustem parodují.
Sexy lidský popelník
Přestože Kim Basinger dělala, co mohla, aby svého kolegu v rozhovorech ztrhala a zdiskreditovala jako herce i jako muže (označila ho například za lidský popelník), z Rourka se díky jeho lišáckému úsměvu, rozkošnicky přivřeným očím a vysportovanému tělu stal sexsymbol.
Místo toho, aby toho využil, sáhl po naprosto odlišném druhu rolí. Hned následující rok se tak na plátně objevil zarostlý, s mastnými vlasy, věčně opilý, občas zakrvácený, přisprostlý – prostě takový, jak se „slušelo“ na hlavní roli filmu natočeného podle vzpomínek spisovatele, alkoholika a prasáka Charlese Bukowského. Film Štamgast to v květnu dotáhl až do soutěže na prestižním festivalu v Cannes – a Rourke se konečně mohl cítit jako umělec.
Největší majstrštyk ale už měl v tu chvíli za sebou: horor Angel Heart po amerických kinech strašil už od března roku 1987. Ve filmu nadžánrového profíka Alana Parkera je Rourke soukromým očkem Harrym Angelem, který na objednávku démonického klienta hledá zmizelého populárního zpěváka. Pátrání ho zavede přes černošský Harlem a venkovský blázinec až do výhně New Orleans, které stále stojí jednou nohou v kultu voodoo. Angelův sestup do srdce temnoty je podívaná, od níž nelze odtrhnout oči – stejně jako od vášnivé milostné scény s herečkou Lisou Bonet, která na rozdíl od výjevů z 9 a1 týdne působí odvážně dodnes.
Že se podobných sekvencí nebojí, Rourke potvrdil v dalším erotickém dusnu Smyslná orchidej. Jeho intimní scény s Carré Otis působily natolik realisticky, až se šuškalo, že je herci sfoukli „naživo“ – hlavně tu, která se do finálního sestřihu neprobojovala, aby film nedostal přístupnost přiřazovanou jinak pouze pornofilmům. Na rozdíl od natáčení s Kim Basinger tu jiskření v rámci ústředního páru opravdu probíhalo, protože Rourke s Carré Otis následně zakotvil v manželství. To po šesti a půl letech skončilo rozvodem, podobně jako hercův první svazek s herečkou Debrou Feuer. Nikdo nemohl tušit, že Smyslná orchidej bude začátkem konce. Rourke si ještě vystřihl parádní – a opět úplně netypickou – roli Františka z Assisi ve filmu Francesco, který také běžel v Cannes. Pak ale přišla dekáda a půl hereckého paběrkování, drog, alkoholu, temnoty a sebedestruktivního návratu k boxu.
Příliš mnoho, příliš brzo
S Rourkem se nikdy nepracovalo snadno – pokud sám nechtěl. „Dělat s ním je noční můra,“ řekl třeba Parker, „být s ním na place je nebezpečné: nikdy nevíte, co provede.“ Úspěch neměl ani Rourkův autorský pokus – boxerské drama Homeboy, které napsal, produkoval a pochopitelně si v něm zahrál i hlavní roli. První skutečné dno Mickeyho kariéry přišlo v podobě absurdní béčkové akční podívané Harley Davidson a Marlboro Man o dvou správňáckých motorkářích, co se s dobrými úmysly připletou k loupeži. A tak herec uskutečnil rozhodnutí, jež v něm už nějaký čas bobtnalo, a vrátil se ke své první lásce – boxu.
Rourke tvrdí, že se k tak zásadnímu kroku odhodlal proto, že měl pocit, že podléhá sebedestrukci, a že si přestával vážit sám sebe jako herce. Těžko říct, jestli mu jeho znovuobjevená dráha pomohla znovu se najít. Byl příliš starý na to, aby mohl konkurovat šampionům, ale úplně neúspěšný nebyl a podle svých slov znovu boxoval hlavně proto, aby si dokázal, že na to má. Jeho soukromý exorcismus ho v letech 1991 až 1995 každopádně stál přeražená žebra, nos a palec, natržený jazyk a spoustu výpadků paměti. Nos mu doktoři vyspravili chrupavkami z ucha, ale to nestačilo. Rozmlácený obličej musel podstoupit sérii dalších plastických operací, které se však nepovedly. Krásná tvářička sexsymbolu se změnila v hroudu masa.
Pomalu, ale jistě
Přestože to vypadá, že se Rourke s Wrestlerem vrátil na výsluní přes noc, není to tak. Jeho comeback probíhal pomalu. Novou generaci diváků mohl poprvé zaujmout v perverzní amfetaminové jízdě Šňup (2002), kde jako Kuchař v bílém kovbojském oblečku vařil koňské dávky pervitinu. Robert Rodriguez si ho vybral do třetího dílu své „Mariachi trilogie“ Tenkrát v Mexiku a pak z něj udělal pomstychtivého bijce Marva v komiksové adaptaci Sin City. Dvakrát Rourke stál před kamerou i králi videoklipového střihu Tonymu Scottovi: jako slizký právník v Muži v ohni a coby lovec lidí v Dominu.
A pak přišel Wrestler. „Míval jsem pro tenhle sport nejvyšší opovržení,“ vzpomíná herec na své pocity ohledně teatrálně provedených profesionálních „zápasů“. „Před těmi chlapy, co se wrestlingem živí, smekám,“ řekl po natáčení. V rámci drastické přípravy na roli zestárlého zápasníka víc než půl roku extenzivně posiloval, cpal se proteiny a „vitaminy“ (jeho eufemismus pro anabolika?) a přibral třináct kilo svalů. Roli si přepsal přímo na tělo na základě zkušeností z ringu. A překousl i to, že ho režisér Darren Aronofsky kvůli natáčení přinutil obsluhovat v lahůdkách ve skutečném supermarketu skutečné – a nic netušící – zákazníky. Při zpětném pohledu je Wrestler ideální způsob, jak se může boxem omlácený herec vrátit na scénu. To, že padlý Rourke triumfuje rolí životního ztroskotance, se zdá být ironií osudu, ale vlastně to dává smysl. Na příběhy o heroizovaných looserech přece masy letí jako mouchy na mucholapky. A Aronofsky byl vždycky mistr kýče pro rádoby intelektuály, čímž byli posichrováni zase akademici a festivalové poroty. Příběh o zápasníkovi, který si chce na stará kolena vyspravit zpackaný život, je velkolepě sladkobolný – a bez Rourka by fungoval sotva z desetiny.
Už to nepodělám
Prostořeký pošuk se srdcem na dlani, který se netají svou láskou k malým psům (samečka Beau Jacka v roce 2002 neúspěšně zachraňoval třičtvrtěhodinovým dýcháním z úst do úst, fenku Loki označil za svou životní lásku), je zpátky v kurzu. 29. dubna nás čeká Iron Man 2, kde po boku dalšího resuscitovaného hollywoodského průseráře – Roberta Downeyho juniora – ztvární záporňáka Whiplashe, vlastním jménem Ivana Vanka. Roli neváhal studovat přímo v moskevské věznici Butyrka. Na rok 2010 má naplánováno dalších šest filmů, na rok 2011 tři, včetně role v pátém Rambovi. S jeho ikonickým představitelem Sylvesterem Stallonem dělá i na potenciálním hitu The Expendables, kde se sešel s ikonami akčních filmů 80. a 90. let: vedle Stallona i s Arnoldem Schwarzeneggerem, Brucem Willisem či Dolphem Lundgrenem.
„Už to nikdy tak nepodělám jako předtím,“ říká teď Rourke o své době „temna“. „Dost jsem se nadřel, abych se dostal zase zpátky. Byl jsem tehdy dost v háji. Znovu bych to asi nezvládl.“ Snad mu to odhodlání vydrží. Není zas tak málo hollywoodských hvězd, které svou kariéru dokázaly pokazit ne jednou, ale hned dvakrát. Své by mohl vykládat John Travolta, poprvé oživený Tarantinem v Pulp Fiction, kde Rourke odmítl roli boxera Butche. Ta tak znovunakopla dráhu Bruce Willise. S Travoltou jim ale tehdy bylo kolem čtyřicítky. Mickey, jemuž dnes táhne na šedesát, by se měl sakra snažit, aby jako Wrestler neskončil. ?
***
BOX O BOXU
Mickey Rourke se narodil jako Philip Andre Rourke Jr. 16. září 1952 v městě Schenectady ve státě New York. O herectví v dětství neuvažoval, zajímal se hlavně o baseball a o box.
Ke sportu ho možná přivedl jeho biologický otec – amatérský kulturista, který však od rodiny utekl, když bylo Mickeymu teprve šest. Budoucí sexsymbol se se svou matkou, bratrem a sestrou odstěhoval na Floridu. Matka se tam znovu provdala za policistu, který Mickeyho a jeho bratra údajně tyranizoval. Možná i to Rourka přivedlo k tomu, že se začal v dětském kroužku učit sebeobraně – a od ní byl k boxu jen krůček.
Poprvé se do ringu postavil ve dvanácti. Do roku 1972 dvacetkrát vyhrál, z toho sedmnáctkrát knockoutem. Utrpěl také šest porážek a dva otřesy mozku. Už tehdy mu doktoři říkali, ať na sebe dává pozor. Nedával.
