Zrání je patrně nejvýstižnější výraz pro dojem z čerstvého alba Zory Jandové. Zpěvačky, když jim táhne na „-sátku“, leckdy ztratí hlavu, jsou čím dál „mladší“ a jejich projev osciluje mezi křečí a hysterií. Nic z toho neprokazuje CD, které si k padesátinám nadělila Zora Jandová. Jmenuje se Fifty fifty a kromě výmluvného životního pocitu, že je všechno tak půl na půl, naznačuje i autorský podíl zpěvačky a jejího muže skladatele Zdenka Merty na vybraných písních. Vznikaly během více než tří desítek let. Tolik času spolu pracují (a posléze také žijí) herečka a zpěvačka Zora Jandová a zpěvák, klavírista a skladatel Zdenek Merta. Z manželsko-autorské vůle nyní vzniklo album, jež Zora Jandová připravila v čase svých padesátin. Trochu rekapitulace, trochu současnost. Nejstarší společná písnička Ztracená láska je už třiatřicetiletá, nejmladší, titulní Fifty fifty, není ještě ani rok.
„Všechny jsme hráli na koncertech u nás i v různých zemích světa a kritériem pro výběr na toto CD bylo hlavně to, že nás stále baví hrát je před publikem,“ prozrazují klíč výběru písní Z+Z v bookletu. Nostalgie i sarkasmus Léta výrazu Zory Jandové spíše přidala než ubrala. Zklidněná poloha nabízí interpretační bezprostřednost i věrohodnost. Jak i z tohoto kompletu vyplývá, Jandová je zpěvačka inklinující spíše k šansonu. Hudbu jí Merta (a pochopitelně i ona sama sobě) píše na tělo, rozhodně však klade důraz na obsah písní, na text. Texty jsou to navýsost „ženské“, ne však jen v sentimentálním holčičím smyslu.
Zpívá o tom, o čem ženy přemýšlejí, co cítí, co postrádají a čím naopak překypují. Někdy se neubrání patosu (Jak pláče strom), často její texty vykazují známky nostalgie (Lásko má,/ času máme málo... / Lásko má, / Víc nehledej, / lásko má, / kde slunce ráno stálo - / spěchej tam, kde zapadá...), téměř vždy jsou zadumané. Prozrazují kromě jiného i zkušenost zralé ženy, jež dokáže své pocity kultivovaně a přesvědčivě formulovat - například v působivé písni o osamělosti uprostřed lidí nazvané SOS.
O oživení se postaral jediný „host“ autorské rodiny Pavel Šrut. K hudbě Zdenka Merty napsal skvělý, až děsivě sarkastický text Dědičky. Jandová ho zpívá s razancí a připomíná své další možné polohy.
***
Fifty fifty
Tak už je to tady -
bez desíti fifty.
Život mi určujou
entry a šifty.
Jsem pořád fešná,
veleúspěšná...
Nebo už směšná?
Fifty fifty... Fifty fifty...
Tak už je to tady -
pět křížků - to je fifty
Životem mě vozej
všelijaký lifty.
Nahoru a dolů
ve světabolu
máme to spolu
furt
fifty, fifty... Fifty fifty...
Tak už je to tady -
trochu víc než fifty...
Život je jak orloj,
kde zubatá se ksichtí
a má náruč jak kleště... -
Do háje s tím běžte!
Já si dám ještě
fifty fifty... fifty fifty...
(hudba a text Z. Jandová, úryvek)
