Většina živočichů má dva čichové orgány, ať už nozdry, nebo tykadla. Odborníci dosud většinou předpokládali, že jim v orientaci při cestě za potravou pomáhá sledování rozdílů v koncentracích molekul mezi pravým a levým čichovým orgánem. Ale vůně a pachy se často rozšiřují prostředím poměrně chaoticky, díky víření pod vodní hladinou nebo v proudícím vzduchu vznikají místa s velkou koncentrací čichových podnětů i téměř „hluché“ oblasti. Právě to ve své práci zveřejněné v časopise Current Biology zohlednila doktorandka Jayne Gardinerová.
Po konzultacích s Jellem Atemou z univerzity v Bostonu připravila technicky poměrně náročný experiment, do kterého se zapojilo osm hladkounů psích (Mustelus canis). Tito žraloci dorůstají délky až metr a půl a loví především menší ryby, humry, kraby a krevety. Gardinerová hladkounům nasadila speciální „ohlávku“ vybavenou jednoduchým počítačem, zásobníkem a z něj vedoucí dvojicí trubiček, které ústily u nozder. Jako návnadu vložila do zásobníku aromatický výluh z chobotnic. Pak různě pozměňovala koncentrace vypouštěné pochoutky i načasování jejího uvolňování a sledovala, jak hladkouni reagují.
Zjistila, že pro orientaci v prostoru je klíčový čas, přesněji malé prodlení (zhruba 0,1 až 0,5 sekundy) mezi tím, kdy čichový vjem přichází z jedné a z druhé strany. Zda byla jeho koncentrace slabší nebo silnější, roli nehrálo. Když tedy žralok „zavětřil“ třeba zprava, upravil svůj kurz do směru, odkud čichový vjem nasál.
Objev může najít uplatnění při řízení podvodních autonomiích robotů, domnívá se Jayne Gardinerová. Některé z těchto zařízení odborníci programovali právě tak, aby sledovali koncentrace pachů a našli jejich zdroj. Jenže takoví roboti zatím často selhávali. Nyní by mohli dosáhnout lepších výsledků. Podobná zařízení lze pak nasadit právě třeba při vyhledávání míst, kde uniká ropa.
