Nechávat děti v péči osvícenským státem řízených zařízení se jeví nerozumné. Je to jednak velice drahé, ale to vlastně není podstatné, jednak – a to podstatné je – takové zařízení není schopno připravit svěřence na praktický život. Rodina je, zdá se, jediným prostorem vhodným k výchově dětí. Musí to být zklamání pro pokrokáře všech světonázorů, ale statistiky jsou neúprosné, a to jak co do úspěšnosti ve školách, pokud zkoumáme dosažené vzdělání, potažmo dosažený sociální status, tak i v delikvenci, kriminální či jiné. Lepší zařízení než rodinu zatím žádný systém nevymyslel.
Budou-li poslanci zkoumat vzdělání a míru proškolenosti pěstounů, nechť opět zapojí zdravý rozum. Pokud bychom měli toto kritérium uplatnit absolutně, museli bychom většině rodičů odebírat děti již rovnou v porodnici. Je-li náš požadavek striktní, tj. vysokoškolské vzdělání pro učitelku i v mateřince, pak se dostáváme na velmi tenký led. Bylo by namístě nejen odebírat děti politicky neprověřeným (například věřícím), ale i sociálně handicapovaným (protože ti ve většině případů své sociální vyloučení též přenášejí na potomky). Vedlejším produktem by pak musela být třeba i revize povinné četby, protože taková Babička Boženy Němcové je osobou naprosto nevhodnou pro výchovu jakéhokoli dítěte věku certifikátů.
Někoho možná pálí, kolik si pěstouni vydělají. A že prý to dělají pro peníze. I kdyby, jestli to dělají pořádně, a na to mají právě dohlížet orgány státu, je to v pořádku. Svěřenci pěstounů mají daleko větší šanci na životní úspěch než ti, kterým život umetají vychovatelé ověšení certifikáty, kteří samozřejmě svou práci dělají také „pro peníze“, ostatně jako 99 procent populace. Pokud hodlá hnutí ANO vystoupit politicky proti pěstounům, mělo by též ze své poněkud omezené manažerské perspektivy vyhodnotit fakt, že pěstouni jsou též tou nejlevnější variantou péče o bezprizorné děti.
