Kdyby si kdokoli z nás, občanů téhle země, mohl dovolit ten přepych a nazírat volby jako abstraktní experiment, bylo by to asi velmi zábavné. Dvacet osm let od revoluce je nejžhavějším kandidátem na premiéra muž, který se soudí o to, zda byl či nebyl oprávněně registrován jako spolupracovník StB. Přičemž sám nepopírá, že s touto složkou byl v kontaktu z titulu svého tehdejšího pracovního úvazku. Navíc policie prověřuje dotační kauzu, v níž nevíme, zda porušil či neporušil zákon, ale zato víme jistě, že standardy kladené běžně na politiky nesplnil. Ještě jinak řečeno: stát se tohle třeba v dnešním Německu, pan Babiš už by si politicky neškrtl.
Jenže tohoto muže volí převážně občané, kteří se cítí jako poražení ekonomické transformace a veřejně známé prohřešky AB jim v tom nezabrání. Další velká skupina, která jej podporuje, vidí hlavní smysl v tom, že by se měla obměnit vládnoucí garnitura i její způsoby. Andrej Babiš určitě nějakou změnu vyvolá, ale nevíme, zda to bude změna žádoucí, je to riskantní sázka.
Proti Babišovi stojí blok těch, kteří se zaštiťují demokracií a úctou k pravidlům a při té příležitosti líčí Babiše jako největší hrozbu našich svobod. O tom, jakými metodami pracují, si též nemusíme dělat iluze. Miroslav Kalousek v reakci na slovenský Ústavní soud prohlásil: „Rozhodnutí soudu znamená, že ANO vede právoplatně evidovaný udavač StB.“ Což není pravda, je to stále předmětem soudního sporu, ale to našemu největšímu zastánci práva na pravici v ničem nepřekáží. Volič si letos bude vybírat opět především negativně, podle toho, které způsoby a osoby jsou mu osobně méně odporné. Rozhodně proti sobě nekandidují andělé a ďábli.
