(Pátek č. 43, 29. 10. 2010) Dan Hrubý uvažoval o tom, že žháři z Vítkova mohou při pohledu do dvacátého století nabýt přesvědčení, že během dvaceti let společnost jejich čin přehodnotí. Poslední léta přibývá stoupenců pravicových extremistických stran a neodrazují je ani exemplární tresty. Ve svých kruzích jsou považováni za hrdiny a obránce demokracie.
Nezaskočil mě ani název článku Česká Rasistická Republika, který byl publikován kdesi v tisku, vždyť v zahraničí nás také tak vnímají. Rasismus je v nás, občanech tohoto státu, hluboce zakořeněn již od vzniku naší republiky a bude v nás setrvávat až do doby, kdy spravedlnost přestane nadržovat nějaké skupině nebo etniku.
Vždyť jak mohou mladí lidé vyhodnotit správný vzorec chování, aby si ho v budoucnu mohli přivlastnit a v jeho ideologii prožít počestný život v demokratické společnosti, kde mají všichni občané státu – ať bílí, černí, žlutí, nebo menšinové skupiny gayů i lesbiček – stejné ideály? Tím vzorcem je věta: bez práce nejsou koláče.
Teprve pak nás nebude znechucovat fakt, že jedni nemusí nic, a mládež nebude mít špatné vzory.
O autorovi| Milan Řehoř, Dvůr Králové
