Z Kuščynského modelky prostitutkou. Krásná Venuše vzpomíná bez iluzí

Vzpomínky Venuše Samešové jsou teprve třetím titulem Nakladatelství Pejdlova Rosička a nováčkovská profesionální daň je na paperbacku znát. Ačkoliv jsou v tiráži uvedeny dvě osoby zajišťující textovou a jazykovou redakci, v textu samotném zůstala řada literních chyb a štěpný název pro knihu se najít nepodařilo. Na obálce pouze stojí polobulvární anotace „Vyprávění o životě krásné míšenky v normalizační Praze i o tom, co se dělo v domě Jiřího Muchy na Hradčanech...“ – a prvních pět slov této formulace se nachází na hřbetu svazku namísto názvu.

Ušmudlané hrátky „lepších lidí“

Venuše Samešová se narodila českému otci a matce, která byla napůl Afričankou (její otec pocházel ze státu Togo). Otec se živil jako ošetřovatel a krotitel zvířat v cirkuse, zatímco matka, ovládající čtyři světové jazyky, byla v domácnosti; až nedlouho před důchodovým věkem si našla práci průvodkyně a v ní se, než se jí chopila demence, plně našla a realizovala. Ze svazku těchto dvou – dle Venuše – naprosto rozdílných lidí, z nichž každý si jel sám po své linii, vzešly tři dcery. Rodina fungovala velmi svérázně, otec ujížděl ke svým zvířatům a matka, alespoň tak líčí Venuše, si četla v zahraničních žurnálech, které dostávala od příbuzných v cizině, a snila o životě ve velkém světě. Dcery mezitím vyrůstaly bez ladu a skladu, jakýmsi samospádem. Celá kniha Samešové je zprávou o raných zraněních duše, o nedostatku rodičovské lásky a základního řádu a jako takové mohou Venušiny memoáry sloužit coby přímo exemplární případ toho, co takový deficit může způsobit. Projevem intenzity a hloubky oněch raných duševních ran a nenaplněností je fakt, že pisatelka se k nefunkčnosti vlastní rodiny neustále vrací, ta zranění prosakují do všeho, to je hlavní téma textu oné „krásné míšenky“; vše ostatní je v něm až druhé, i když do referátíků v médiích z Venušiných vzpomínek editoři pochopitelně vytahují pikantérie, jež v knize rovněž jsou.

Modelka a výtvarnice Venuše Samešová

Venuše začala „se životem“ brzy a tvrdě. V patnácti se stala milenkou o dvě desítky let staršího muže, výtvarníka Vratislava, který ji ovládal, používal a s nímž absolvovala různé „trasy“ po normalizační Praze, z níž ta nejpověstnější směřovala do domu spisovatele Jiřího Muchy na Hradčanském náměstí, kde se konaly hédonistické sešlosti. Zúčastnil se jich tehdy z pražské „smetánky“ leckdo, ale co vím, tak Samešová je první z aktérů, kdo veřejně konkrétněji a bez iluzí a estetismu popisuje, co se tam fyzicky dělo; nerelativizuje vzpomínání mlžnými a pokryteckými formulacemi, že tam vlastně o nic moc nešlo. Venuše je bytost v podstatě apolitická a nereflektuje dění u Muchy (a vůbec v jistých uměleckých kruzích) ve společenských souvislostech, nicméně čtenář získá sice velmi dílčí, ale přece jen náhled na jeden „paralelní svět“ v potemnělé normalizované Praze, na svět, který byl v podstatě únikem před společenskou realitou. 

A ony hrátky „lepších lidí“ na Hradčanech i v podhradí byly nakonec zkaženější a ušmudlanější než prostituce, kterou Venuše jeden čas z existenčního nezbytí provozovala v Západním Berlíně, do něhož v osmdesátých letech odcestovala a kde si ji za společnici jednou vybral i božský interpret Včelky Máji. Je to jedna z mála indiskrecí (a nadto podaná velmi přijatelně), které v knize vůči veřejně známým osobám jsou; pisatelka jinak zůstává pouze u křestních jmen a neposkytuje informace napomáhající identifikaci, kdo ten či onen člověk je. Protože o šokantní indiskrece jí opravdu nejde. Venuši Samešové byl dán do vínku fyzický půvab, jehož nejumněji využil fotograf Taras Kuščynskyj; ona byla jednou z těch několika modelek, s nimiž Taras soustavně pracoval a které mu napomohly vytvořit snímky, jež se v sedmdesátých letech mezi tuzemskými „vyznavači ženské krásy“ těšily značné popularitě.

Kuščynskyj je také mezi doprovodnými snímky v paperbacku zastoupen nejvýrazněji. Venuše však spolupráci s ním zmiňuje pouze letmo. Zřejmě to pro ni zůstává příjemnou pracovní epizodou, kterou nemá potřebu rozvádět, neznamenalo to pro ni žádné ze zranění, která dala vznik této knize.