Nedávno jsem psal o povedené rekonstrukci kina Světozor od architektky Marcely Steinbachové, která se odehrála před pěti lety. Jsem rád, že na tento článek mohu navázat v podobném duchu dalším, který popisuje událost, která se stala teprve nedávno. Slavnostní otevření zrekonstruovaného předsálí kina Aero proběhlo 9. prosince 2011.
O REKONSTRUKCI SVĚTOZORU ČTĚTE ZDE |
I doslovnost může mít své kouzlo
„Dokázali byste navrhnout interiér baru do čtrnácti dní a posléze vše prosadit před investorem, kterým je Praha 3, následně vše projednat s předem daným projektantem a nakonec vše uhlídat při realizaci? A to vše s minimálním rozpočtem a velmi krátkou dobou na realizaci, navíc za provozu kina?“ Tak nějak znělo zadání od provozovatele určené A1 architects.
Není to zrovna ideální začátek, ale spousta architektů u nás si už na taková zadání zvykla. V omezeném čase se musíte koncentrovat na minimum základních rozhodnutí, která musí být udělána správně. V tomto případě se to povedlo. Zesilování silných stránek je vždy úspěšnější než odstraňování nedostatků - právě na tuto strategii vsadili A1 architects při rekonstrukci předsálí žižkovského kina Aero.
Úzký a dlouhý (6 x 25 m) prostor předsálí je dnes pocitově ještě užší a delší. Na tom se podílí přemístění baru z koncové kratší strany na delší, díky čemuž došlo k jeho prodloužení. Tím snad bude částečně eliminována největší nevýhoda původního stavu - nízká kapacita a následné fronty.
Pocitové zúžení ale způsobil především podlahový diagonální vzor, tvořený černým a bílým linoleem. Nejvíce zapamatovatelný prvek nového interiéru se přímo inspiroval u filmové klapky. Architekti mají často pocit, že inspirace musí projít procesem úprav tak, aby nebyla doslovná, ale je vidět, že občas bývá doslovnost (jak je tomu také např. u podlahy v Národní technické knihovně v Dejvicích) tím nejlepším řešením.
Černá, bílá, zelená: každá barva má svou roli
Interiér obsahuje v zásadě pouze tři barvy. Černou (pod kterou řadím i tmavě hnědou, ve které je proveden veškerý nábytek), bílou a zelenou, respektive několik druhů zelené. Nábytek je jednoduchý, typový, nijak nepoutající pozornost. Černá je použita na vše utilitární: na zdi, stropy, bar, odpadkové koše a mobilní nábytek. U stropu je to velmi logická volba. Zvláště pak, když díky absenci podhledu na tomto pozadí vynikají barevné elektrické kabely a odhalená vzduchotechnika.
Bílá vytváří pozadí všeho důležitého. Podsvěcuje bar, aby vynikly lahve nápojů, a především zdůrazňuje výmalby zapuštěných nik, které vytvářejí výborné pozadí pro nádherné filmové plakáty českých tvůrců ze sbírky Terryho ponožek. Skryté zářivkové osvětlení je použito také na spodní hraně baru, u kterého mě potěšil i „okenní otvor“ s výstavkou nabízených dortů. U zdí je světlo vždy schované za dřevěnou lištou, která je natřena stejnou barvou jako zeď, a tak tento detail snadno přehlédnete. Je to tak správně. Jako návštěvníka vás nemusí (a ani by nemělo) zajímat, jak je efektu zdůraznění dosaženo.
Zelenou najdeme na všech dveřních výplních a a velmi výrazné je její použití na obložení nosné konstrukce. Tyto „zábaly“ tvoří někde vestavěný nábytek, jinde informační tabule, na které se píše křídou. Přestože původní záměr byl vystačit s jedním druhem zelené, vinou různých dodavatelů se ve výsledku sešlo několik odstínů. Nepovažuji to ale za problém.
Spojující motiv kruhu
Rekonstrukce pracuje s charakteristickým kruhovým motivem, převzatým z „lodních“ oken původní funkcionalistické stavby a otvorů vnějších dveří. V interiéru se objevuje několikrát. Nejvíce mě potěšil v podobě falešných kruhových otvorů na vstupních dveřích do sálu. Pomocí jednoduchého triku se cizí polygon původních dveří stal přirozenou součástí nového interiéru. Kruhové otvory byly využity i na vestavěném nábytku a „kapsách“ v dutých stěnách, nabízejících propagační letáky a informace. Za pozornost stojí také 24 individuálně upravených žárovek v podání designérky Silvie Luběnové, i když původně zamýšlená stínidla se tímto způsobem úplně nahradit nedají.
Podstatnou proměnou prošly toalety. A1 architects jim zdaleka nevěnovali tolik pozornosti jako Marcela Steinbachová ve Světozoru, ale jsou provedeny jednoduše a s vkusem. Tmavá podlaha a strop, bílé obkladačky s praktickými černými spárami - že jejich návrhu někdo věnoval energii, si možná ani nevšimnete, ale to vůbec není negativum.
Pro architekty stojí určitě za upozornění fakt, že kvalitního výsledku bylo dosaženo, i když autoři studie sami nenavrhovali navazující projektové fáze a neměli ani vliv na výběr projektanta. Určitě se najde dost kritiků, kteří by si uměli představit nový bar v drsnější, více punkové podobě, která by odpovídala artovému kinu i původnímu stavu. Možná jim současná podoba bude připadat až příliš vydesignovaná a tento pocit určitě ještě zesílí fotografie prázdného prostoru doprovázející tento článek. Až se ale zašpiní bílé části podlahy a běžný provoz zanechá své přirozené stopy, tento pocit zmizí.
FAKTA:Autoři: Lenka Křemenová, David Maštálka / A1Architects www.a1architects.cz Spolupráce: Silvie Luběnová - maestrokatastrof (svítidla) Projekt: APS projekt Praha, s. r. o. (generální projektant) Dodavatel stavby: ARCUS - Růžička, s. r. o. Realizace: 2011 |
Není lepší způsob, jak to ověřit, než se zajít přesvědčit na vlastní oči. A všímat si i zdánlivě nepodstatných detailů. Třeba faktu, že přičiněním architektů zůstaly beze změny nádherné subtilní ocelové rámy původních oken.