Při vzpomínce na toporné kreace, které Ben Affleck předváděl v megalomanských filmech Pearl Harbor nebo Armageddon, se nechce věřit, že by měl tenhle nepříliš dobrý herec tolik citu pro atmosféru prostředí a mimořádný smysl pro filmové vyprávění. Na druhou stranu Affleck má doma Oscara za scénář, který napsal spolu s Mattem Damonem k filmu Dobrý Will Hunting.
Jisté indicie vedoucí k poznání, že v Affleckovi něco dřímá, by tu tedy byly. Nicméně aby začínající režisér korunoval svou opovážlivost, obsadil do hlavní role svého bráchu. Výsledek? Takhle impozantní nástup na scénu tu nebyl od doby, kdy George Clooney natočil Milujte svého zabijáka!
Affleck si pro svůj debut vybral kriminální příběh Dennise Lehanea, jehož Tajemnou řeku už velmi dobře natočil Clint Eastwood. Sám (spolu se svým spolužákem ze střední Aaronem Stockhardem) se také pustil do adaptace knihy o dvojici bostonských soukromých detektivů, kteří trávili čas především hledáním lidí unikajících před zákonem nebo před dluhy, teď mají ovšem řešit únos malé holčičky. Od prvních záběrů je jasné, jak velkou roli hraje v Affleckově přístupu k látce fakt, že se v Bostonu narodil a vyrostl a - přestože má tohle město opravdu jen málo půvabu - nikdy ho nepřestal mít rád.
Mezi čumily obklopujícími dům rodiny unesené holčičky najdeme skutečně neuvěřitelné lidské typy - vyžilé ženy s odrostlou trvalou a podmalovanýma očima, tetované chlapíky s pivními cejchami a prořídlými vlasy i zuby a děti v teplákách, které budou za pár let vypadat stejně beznadějně jako jejich rodiče.
Tohle panoptikum nevytváří jen osobitý kolorit vyprávění, ale v příběhu hraje důležitou roli: právě díky věrohodně vykreslenému prostředí nepůsobí příběh jako jedna z mnoha kriminálních historek, které se mohly stát kdekoli a kdykoli, ale je pevně spojen právě s Bostonem a zdejšími lidmi.
A navíc, Affleck pohlíží na své Bostoňany se zvláštním pochopením, a chvílemi snad i něhou, nepohrdá ochlasty, narkomany a násilníky, ale hledá mezi nimi pár posledních spravedlivých schopných žít v tomhle marasmu s čistým štítem podle pravidel tradiční morálky.
Neodhadnutelný vývoj
Právě takové lidi reprezentuje dvojice soukromých detektivů Patrick Kenzie (Casey Affleck) a Angie Gennarová (Michelle Monaghanová). Oba se snaží vydolovat pokud možno důvěryhodné informace od drogově závislé matky unesené malé Amandy, mapují terén mezi místními pijáky a drogovými dealery, pokoušejí se spolupracovat s policií...
Ve chvíli, kdy se zdá, že případ ustrne na mrtvém bodě a bude zařazen mezi nevyřešené, dojde k dramatickému zvratu v ději. A pak přijde další a po něm další. Události se ubírají nepředvídatelným směrem, což je po nekonečné řadě filmů, u nichž po dvaceti minutách přesně víme, jak dopadnou, nebývale osvěžující.
Stejně pozitivní je i to, že v tomhle příběhu mají postavy oč hrát. Je to sice „jen“ krimi, ale skrývá spoustu vrstev, v nichž je prostor pro zpytování svědomí a pro otázky, zda udělat vždy to „správné“, je skutečně nejlepší.
Tahle psychologická nadstavba filmu ovšem okázale neobtěžuje ušlechtilostí, jen ji vnímáme jako sympatickou přidanou hodnotu kriminálního příběhu se silným dramatickým drápem. Vedle výborného Caseyho Afflecka, který obratně kombinuje ležérnost se zarputilostí, se sice trochu ztrácí mdlá Michelle Monaghanová, ale obsazení „holky odvedle“ tu má své opodstatnění, stejně jako přizvání brilantního Eda Harrise či úsporného Morgana Freemana do vedlejších rolí policistů.
Ben Affleck zaplaťpámbu natočil docela jiný film, než byly ty, v nichž „herecky exceloval“. Snad mu jeho dobrý vkus vydrží, nastartováno má hodně slibně.
Jisté indicie vedoucí k poznání, že v Affleckovi něco dřímá, by tu tedy byly. Nicméně aby začínající režisér korunoval svou opovážlivost, obsadil do hlavní role svého bráchu. Výsledek? Takhle impozantní nástup na scénu tu nebyl od doby, kdy George Clooney natočil Milujte svého zabijáka!
Affleck si pro svůj debut vybral kriminální příběh Dennise Lehanea, jehož Tajemnou řeku už velmi dobře natočil Clint Eastwood. Sám (spolu se svým spolužákem ze střední Aaronem Stockhardem) se také pustil do adaptace knihy o dvojici bostonských soukromých detektivů, kteří trávili čas především hledáním lidí unikajících před zákonem nebo před dluhy, teď mají ovšem řešit únos malé holčičky. Od prvních záběrů je jasné, jak velkou roli hraje v Affleckově přístupu k látce fakt, že se v Bostonu narodil a vyrostl a - přestože má tohle město opravdu jen málo půvabu - nikdy ho nepřestal mít rád.
Mezi čumily obklopujícími dům rodiny unesené holčičky najdeme skutečně neuvěřitelné lidské typy - vyžilé ženy s odrostlou trvalou a podmalovanýma očima, tetované chlapíky s pivními cejchami a prořídlými vlasy i zuby a děti v teplákách, které budou za pár let vypadat stejně beznadějně jako jejich rodiče.
Tohle panoptikum nevytváří jen osobitý kolorit vyprávění, ale v příběhu hraje důležitou roli: právě díky věrohodně vykreslenému prostředí nepůsobí příběh jako jedna z mnoha kriminálních historek, které se mohly stát kdekoli a kdykoli, ale je pevně spojen právě s Bostonem a zdejšími lidmi.
A navíc, Affleck pohlíží na své Bostoňany se zvláštním pochopením, a chvílemi snad i něhou, nepohrdá ochlasty, narkomany a násilníky, ale hledá mezi nimi pár posledních spravedlivých schopných žít v tomhle marasmu s čistým štítem podle pravidel tradiční morálky.
Neodhadnutelný vývoj
Právě takové lidi reprezentuje dvojice soukromých detektivů Patrick Kenzie (Casey Affleck) a Angie Gennarová (Michelle Monaghanová). Oba se snaží vydolovat pokud možno důvěryhodné informace od drogově závislé matky unesené malé Amandy, mapují terén mezi místními pijáky a drogovými dealery, pokoušejí se spolupracovat s policií...
Ve chvíli, kdy se zdá, že případ ustrne na mrtvém bodě a bude zařazen mezi nevyřešené, dojde k dramatickému zvratu v ději. A pak přijde další a po něm další. Události se ubírají nepředvídatelným směrem, což je po nekonečné řadě filmů, u nichž po dvaceti minutách přesně víme, jak dopadnou, nebývale osvěžující.
Stejně pozitivní je i to, že v tomhle příběhu mají postavy oč hrát. Je to sice „jen“ krimi, ale skrývá spoustu vrstev, v nichž je prostor pro zpytování svědomí a pro otázky, zda udělat vždy to „správné“, je skutečně nejlepší.
Tahle psychologická nadstavba filmu ovšem okázale neobtěžuje ušlechtilostí, jen ji vnímáme jako sympatickou přidanou hodnotu kriminálního příběhu se silným dramatickým drápem. Vedle výborného Caseyho Afflecka, který obratně kombinuje ležérnost se zarputilostí, se sice trochu ztrácí mdlá Michelle Monaghanová, ale obsazení „holky odvedle“ tu má své opodstatnění, stejně jako přizvání brilantního Eda Harrise či úsporného Morgana Freemana do vedlejších rolí policistů.
Ben Affleck zaplaťpámbu natočil docela jiný film, než byly ty, v nichž „herecky exceloval“. Snad mu jeho dobrý vkus vydrží, nastartováno má hodně slibně.
