LONDÝN/PRAHA Britové a jejich spojenci z NATO uvažovali uprostřed studné války o podpoře převratu v Itálii. V roce 1976 totiž hrozilo, že se po červnových parlamentních volbách k moci v Itálii dostane komunistická strana. Země byla ale členem Severoatlantické aliance a Britové a Američané se začali obávat o bezpečnost citlivých informací. „Když to vezmeme bez obalu, citlivé dokumenty by mohly skončit v Moskvě,“ píše se v materiálech britského ministerstva zahraničí.
Dokumenty, odtajněné po třiceti letech, nyní objevil v britských archivech italský badatel a úryvky z nich v neděli zveřejnil italský list La Repubblica. Materiály obsahují balík zuřivé korespondence mezi britským ministerstvem zahraničí, jeho diplomaty, americkým ministrem zahraničí Henrym Kissingerem, evropskými úředníky v Bruselu a dokonce Vatikánem.
Kissinger tehdy napsal bývalému kancléři Spolkové republiky Německo Willymu Brandtovi: „Vypadá to, že antikomunističtí italští politici jsou zhypnotizováni úspěchem komunistické strany a netuší, jak jej zastavit.“ S ním souhlasil i britský velvyslanec v Římě sir Guy Millard, který psal o „atmosféře hluboké deprese, téměř zoufalství až paniky“. Na britském ministerstvu zahraničí proto vymysleli několik scénářů, jak komunisty zastavit. Pokud by tehdy ve volbách zvítězila Partito Comunista Italiana (PCI) a následně sestavila vládu, plánovalo ministerstvo zahraničí „akci na podporu státního převratu nebo jinou rozvratnou činnost“, píše se v tajné zprávě ministerstva s datem 6. května 1976 - tedy šest týdnů před volbami. V čele britské vlády tehdy stál labouristický premiér James Callaghan. Nerealistická myšlenka „Chirurgicky čistý převrat by byl z mnoha důvodů velmi lákavý,“ domnívali se pracovníci ministerstva. Dokument připouštěl, že případný puč by sice mohl mít nepředvídatelný vývoj, teoreticky by ale byl uskutečnitelný - podle všeho za pomoci pravicově zaměřené armády a policie. Autoři zprávy ale nakonec připustili, že tato myšlenka je „nerealistická“, protože by mohla vyústit v „dlouhý a krvavý“ odpor ze strany komunistů, možná i v občanskou válku či dokonce intervenci Sovětského svazu.
Dnes devadesátiletý bývalý velvyslanec Millard říká, že o plánovaném puči neměl tušení. „Nic takového mi ministerstvo nikdy nesdělilo, ale možná, že to podléhalo takovému utajení, že to ani diplomaté nesměli vědět. Víte, italský komunismus byl velmi mírný. Říkali jsme mu eurokomunismus. Komunisti, se kterými jsem se setkal, byli většinou velmi civilizovaní,“ řekl Millard britskému deníku The Times.
Nakonec ale puče ani nebylo potřeba. Ve volbách totiž komunisty porazili o čtyři procenta křesťanští demokraté.
