* LN Jak vznikla vaše přezdívka Bubu?
Na Slovensku kdysi vyšla v novinách karikatura, kde mladá maminka houpe kočárek a děcko v něm šíleně řve. A ta maminka mu říká: přestaň, nebo na tebe zavolám bububububílkovou! Já jsem tu karikaturu ukázala panu Šimkovi, strašně jsme se tomu smáli a on mi tak začal říkat v soukromí. Pak to jednou použil na jevišti a od té doby se to chytlo. Teď mi tak říkají všichni. Dokonce i Ukrajinci na ulici na mě pokřikují Bubu!
* LN Vadí vám to?
Ne, vůbec.
* LN V úterý večer jste se objevila po roční pauze opět na televizní obrazovce. Tentokrát se satirickým pořadem Co týden vzal. Měla jste trému?
Musím říct, že po nemoci, kterou jsem snad překonala, jsem veškerou trému ztratila. Já chci, aby to byl ostrý glosovací pořad, který má spád. Ale aby to tak vyznělo, musí být člověk absolutně uvolněný, což se mi v tom prvním díle úplně nepovedlo. To uznávám. Asi to bylo i proto, že jsem se musela mnohem víc soustředit na to, kde stojím, jestli se dívám do kamery, což je něco, čemu jsem odvykla. Když jezdím se svým programem do divadel, mými hlavními partnery jsou diváci. Ve studiu byli sice taky, ale tam mým hlavním partnerem byla kamera. Takže při tom prvním díle jsem se cítila trochu svázaná. Ale ono se to usadí a já pevně věřím, že už příští týden to bude lepší.
* LN Souhlasím s vámi. Nakonec nejlépe působil váš rozhovor s bývalým ministrem Stráským.
Měla jsem z toho trochu strach, ale nakonec jsem se cítila jako ryba ve vodě a utvrdilo mě to v přesvědčení, že si budu politiky zvát pokaždé.
* LN Jen jestli vám tam přijdou.
To je otázka. Někteří už dopředu hlásili, že do zábavných pořadů rozhodně chodit nebudou.
* LN Protože se berou moc vážně?
Ano. Jsou šíleně nedůtkliví a nemůžou mi zapomenout některé moje výroky. Zapírají se, neberou telefony nebo řeknou, že jsou na služební cestě, přitom vím, že nejsou.
* LN Kromě neochoty ke spolupráci ze strany politiků budete ale narážet i na to, že na Nově v témže čase běží vysoce sledovaná Ordinace v růžové zahradě a na Primě Velmi křehké vztahy.
A to navíc během našeho prvního dílu v Ordinaci umřela Gita! No, v ČT mi bylo řečeno, že jsem alternativa. Tak uvidíme.
* LN Alternativa pro ty, kteří se nedívají na seriály? Vycházejí mi z toho muži.
Ale pro muže taky nejsem alternativa, protože jsem ženská, a ženskou, co je v politice nebo do ní mluví, muži nemusí. Budete se divit, ale „cílovka“ pořadu Co týden vzal jsou ženy všeho věku a studenti.
* LN Studenti? To mě překvapuje. Myslela jsem, že vás má ráda spíš starší generace.
Já nevím, čím to je, ale na představení do divadel mi začala chodit spousta mladých lidí a strašně se řehtají – hlavně těm různým přípodotkům a příkecům.
* LN Myslíte „hlášky“?
Ano. Například jsem pustila ukázku, jak Cyril Svoboda hledá svoje auto a říká: kde je ten služební řidič, mám na něho strašný vztek, jezdí pomalu jak s hnojem. A já na to nahlásím – na to se, pane Cyrile Svobodo, říká: co jsem naložil, to vezu.
* LN Určitě si uvědomujete, že u lidí vzbuzujete velmi rozporuplné reakce – jedni vás nesnášejí, tvrdí, že jste upištěná zombie, druzí vás milují a těší se na každý váš pořad. Čím si vysvětlujete takový názorový antagonismus?
Jsem na to zvyklá odmalička. Hlavně si myslím, že to není špatné, protože takové ty nemastné neslané typy se moc neuplatní. Mně je úplně jedno, co si kdo o mně myslí.
* LN Vás opravdu nezamrzí, když někdo napíše, že ta stará fosílie nemá na obrazovce co dělat?
No tak ať se na mě nedívá. Ale asi se na mě dívá taky, když ví, že jsem stará fosílie.
* LN Ale spoustu lidí by tohle rozhodilo, některé ženy by to třeba řešily plastikou...
Proč bych to dělala? Aby mi ztvrdly rysy? Podívejte, já si myslím, že každý, kdo se objeví na obrazovce, vyprovokuje jak pozitivní, tak negativní reakce. Určitá skupina už z principu začne protestovat. Krásný příklad byl, když Táňa Kuchařová vyhrála Miss World – lidi psali na web, že je škaredá, že vyhrála jen z politických důvodů. Prosím vás, co to je? Místo abychom byli rádi, že jsme se takto zviditelnili, tak ji natíráme. Kdybyste si brala takové věci k srdci, tak se nemůžete nikdy v této oblasti prosadit. Třeba Helena Vondráčková by podle některých lidí už musela být někde zakopaná v kanálech a nesměla by vystrčit hlavu. A ona si klidně žije a žije si dobře. Přece mládí není žádná přednost. Zkrátka člověk se musí obrnit vůči tomu, co si o něm myslí druzí. Já nic nikomu nedělám, nic jsem neukradla, nikoho nevydírám, a hlavně se nikomu nevnucuji. Na televizi je čudlík a tím si divák může program přepnout. Má krásnou variantu, může se dívat, jak Gita umírá. O tom, co se děje ve Velmi křehkých vztazích, nemám tušení, protože jsem neviděla ani jeden díl.
* LN Čím to je, že když se spolu bavíme, tak mluvíte úplně normálně, zatímco na jevišti máte poměrně nepříjemně vysoko posazený hlas?
Já to vím a dávám v tom lidem za pravdu, že někdy je to nepříjemné zabarvení. Ono se to stává, když se dostanu do rychlejšího tempa, když pracují nervy.
* LN Margaret Thatcherová měla stejný problém, a tak chodila na hodiny rétoriky, kde ji naučili posazovat hlas níže.
Já jsem na to také chodila, ale tady jde o to, že když se dostanete do situace, kdy musíte myslet na tolik věcí najednou, ujede vám to. Já se za to omlouvám a budu se snažit to nepříjemné zabarvení odstranit.
* LN Proč vás vlastně přitahuje politická satira jako žánr? Jaký je váš hlavní motiv?
Já chci poukazovat na to, že politici nám servírují některé události a rozhodnutí, které jsou vyloženě účelové, přičemž normální občan nemá možnost se k nim vyjádřit. Politici řeknou, že můžeme jít jednou za čtyři roky k volbám a zvolit si ty správné zástupce. A pak „držet hubu“. To, co dělám, není zesměšňování politiky jako takové ani politiků jako takových, ale jednotlivých jejich kroků, vyjádření, rozhodnutí. Pro příklad – na jedné straně vypovíme smlouvu rakouské firmě o transportéry a vzápětí pan Topolánek v Rakousku řekne, že se s nimi bude znovu jednat… Tak to je výborné, ukázat svaly, ale potom, když se ukáže, že jsou na bobulích, tak je to o ničem.
* LN Vzpomenete si, kdy vám bylo v životě nejhůř? Bylo to v době, kdy emigroval váš manžel a vy jste po výsleších na StB potratila dítě, nebo v době, kdy vám diagnostikovali rakovinu štítné žlázy?
Asi u té rakoviny. Přijít o dítě je strašné, ale po čase se s tím dokážete trošku smířit, i když to bylo těžké, jelikož šlo o život, který jsem chtěla dát. Ale když vám doktoři po ročním tápání, kdy se neví, co vám vlastně je, zavolají a řeknou, už víme, co vám je, máte rakovinu, tak to je... (odmlčí se). No, nedá se to popsat. Můj první pocit byl strach. Bála jsem se, co z toho udělají novináři, jak budou všechny ty Blesky psát o mém léčení nebo umírání v přímém přenosu. Najednou mi to všechno došlo. Pochopila jsem, proč Šimek svoji nemoc dlouho tajil. Já jsem to tajila rok, ale potom to stejně prasklo stejně tak, jako to prasklo na Šimka. Ale naštěstí v době, kdy se to začalo propírat, už jsem byla z nejhoršího venku.
* LN Co jste udělala jako první věc, když vám řekli, že máte rakovinu?
No plakala jsem, co máte dělat? Napřed se člověk drží, a pak se rozpláče a chvíli se z toho vzpamatovává. Pak vezme telefon a začne to říkat svým blízkým, aby ho podrželi. Jenže ti jsou tak šokovaní, že vás vlastně nepotěší. To přijde, až když to zpracují. Doktor do vás začne hučet, že to vlastně není až tak hrozné. V téhle situaci jsem si vybavila ty různé srdceryvné filmy, kdy se hlavní hrdina jde opít, aby na to snad zapomněl, tak to rozhodně nemá s realitou asi nic společného. Mě dokonce tohle zkreslené líčení prožitků lidí s rakovinou tak štvalo, že jsem o tom napsala knihu, která vyjde v březnu. Není to sice autobiografie, ale vychází to z toho, co jsem sama prožila. Vydavatel je tím docela unešen, tvrdí, že jsem vymyslela nový žánr – antiromán. O to se prý pokoušeli mnozí autoři, ale to já nevím, protože se v tom nevyznám.
* LN Profesor Pafko říká, že rakovina není jen nemoc těla, ale i duše. Je to pravda?
Určitě. Když jsem byla nemocná, skoro dva roky jsem si nezašla do obchodů – a to jsem dřív tak ráda nakupovala různé hadříky, doplňky… Úplně mě opustila jakákoli radost ze života. Sice jsem pracovala, vysílala, ale radost jsem z toho neměla. Prostě jsem věděla, že něco musím dělat, a brala jsem to spíš tak, že je dobře, že mi Nova vyšla tehdy vstříc, že jsem se měla čím zabavit a nemusela na to tolik myslet. Ale vždycky, než jsem šla vysílat, jsem prožívala šílená muka, jestli to mám vůbec dělat, protože se mi potom zhoršily všechny příznaky. Vůbec nejhorší byl díl, který se vysílal druhý den poté, co mi to lékaři řekli. Tehdy mi velice pomohl pan režisér Adamec a všichni, kteří byli na place s ním. Hustili do mě, že to určitě přežiji. Vysílala jsem i po operaci, v době, kdy jsem docházela do nemocnice. Ty dva roky jako by pro mě neexistovaly. A když jsem se dostala z nejhoršího a byla v poměrně normálním stavu, tak mě z Novy vyrazili.
* LN To bylo paradoxně v době, kdy bylo Politické harašení jedním z nejsledovanějších pořadů.
Ano. Ale zaplaťpánbu za to, protože za ten rok, co jsem nebyla na obrazovce, jsem si našla nové známé, ujasnila jsem si, co chci dělat dál, a přeskupila hodnoty.
* LN Jak tedy vypadá váš nový žebříček hodnot?
První příčku obsadilo rozhodně zdraví. Já si ještě vybavuji, jak se třeba Šimek strašně hádával o honoráře, což bylo v pořádku, ale mě to teď úplně opustilo. Samozřejmě že je dobré vydělávat zajímavé peníze a neřešit, zda si můžete koupit krém na obličej nebo něco takového, ale hodnota peněz a hmotných statků se u mě posunula do pozadí. Teď by mě už nenapadlo utratit peníze za nějaké značkové zboží, dát třeba za pásek osm tisíc. I když jsem měla období, kdy jsem po tom toužila. Teď mám spíš tendenci střádat si na dobu, až bude hůř. Až mě zase vyhodí, protože s tím já počítám, a až budu v důchodu. Z penze člověk moc nevyžije, takže si šetřím.
* LN Jaký je váš momentální zdravotní stav, jste vyléčená?
Z takové nemoci nemůžete být vyléčená nikdy. Zatím se to neohlašuje, dnes to jsou už tři roky. Kdyby mi začaly stoupat nějaké ty hodnoty v krvi, musela bych pít další radioaktivní jód. Nedávno jsem byla na kontrole a řekli mi, že ho zatím pít nemusím. Vyhráno nemám, ale pokud se to nezvrhne v nějaký jiný druh rakoviny, tak je možné, že se to podaří udržovat docela dost dlouho.
* LN Na jakém stupni v tom vašem aktuálním hodnotovém žebříčku máte životního partnera?
Já mám nějaké přátele, s nimiž mohu komunikovat, ale že bych měla někoho, s kým bych žila, tak to nemám. Není čas. Já si ani nedovedu představit, že bych přišla domů a tam mě někdo čekal a říkal mi, co budeme dělat, kam půjdeme, a tak... To prostě nejde. Já po tom ani netoužím. Snažím se ještě něčeho v životě dosáhnout, vyprofilovat ten svůj pořad do podoby, která by se mi líbila – aby to bylo méně hulákavé, aby tam byl jemnější humor, i když s tvrdými narážkami.
* LN Myslíte, že vydržíte na obrazovce tak dlouho jako třeba Larry King na CNN, který je už v podstatě takový inventář této televizní stanice a nikdo si nedovolí ho vyhodit?
No nevím, jak Larry dopadne, až padne Bush, za kterého se dost angažoval. Navíc mi připadá, že se už tak trochu vyčerpal. A to je to, co já nechci dopustit. Vždycky bych chtěla umět poznat, kdy je třeba inovovat, kdy člověk musí přijít s něčím novým, aby se „nepřežil“.
