V podvečerní čajovně seděl tiše s lokty opřenými kolena a zvídavýma očima těkal po místnosti. Přišel s batohem na zádech a čímsi zabaleným v papíře. Objednal si zázvorový čaj a sirky, aby mohl zapálit svíčku. Když se rozpovídal, přesně modeloval každé slovo, opravoval se a hledal ještě lepší formulaci. Banálním otázkám se jen usmál a místo odpovědi se raději ptal sám.
V poslední době se zapsal klaunskými výstupy zahajovače v Havlově Zahradní slavnosti, jako pesimista ve hře 1914 Roberta Wilsona nebo duchovní dvojrolí v opeře o Číhošťském zázraku. Mezi desítky postav na divadle a ve filmu teď přibyl televizní Vlasta Burian. K úloze krále komiků ho přesvědčil režisér Robert Sedláček v seriálu Bohéma, který právě běží v České televizi. Herec tu hraje herce, herectví na druhou.
  |
LN: Série Bohéma se odehrává v těžké době pro českou kinematografii. Dozvěděl jste se při natáčení něco, co jste ani jako člověk od fochu netušil?
Samozřejmě. Svou práci mám rád také proto, že se mám příležitost se neustále vzdělávat. Něco jsem věděl, ale nikdy jsem se nezabýval životními příběhy prvorepublikových herců do hloubky. Ať už kvůli každodenním kalupu, lenosti a všemu tomu, co nám brání, abychom se dozvídali víc. Netušil jsem třeba nic o příběhu Oldřicha Nového a jeho ženy. Neznal jsem příběhy režisérů nebo konkrétně Václava Binovce (který kolaboroval s nacisty).
LN: Může tato znalost změnit pohled na filmy pro pamětníky?
Když si člověk uvědomí souvislosti, určitě mu to neuškodí. Divákovi může dojít, že když herec točil zrovna tuhle oblíbenou komedii, nebylo mu do skoku. Film si pak ale asi neužije ani víc, ani méně. Vám v něčem pomůže, pokud víte, že když Burian točil Slepici a kostelníka, na tom byl tak, jak byl?
LN: Vyvolá to ve mně sympatie nebo soucit bez ohledu na to, co se děje ve filmu. Měl by ale divák podle vás vnímat postavu s vědomím osudu herce?
Každý jsme jiný divák. Nejen filmu, ale i života. A každý si hledáme, co nás na tom filmu zajímá.
LN: Do jakého světla scénář postavil Vlastu Buriana?
Zmizela gloriola, která oslavuje. Tedy ona úplně zmizet nemůže, protože Vlasta Burian byl neopakovatelný herecký úkaz, ale v seriálu vidíme i to, co se dělo v jeho osobním životě. Můžeme zahlédnout, jak ta velikost, gloriola herce může být člověku těžká k unesení. Tenkrát byla doba krajní. Celý národ žil krajní situace. Za války se všední situace neřeší.
LN: Na herce je ale za každé situace víc vidět, nemyslíte?
V době války se rozdíl do určité míry smazává. Nikdo nevyvázne z krajní situace lehce. A herci to tehdy měli těžké tak, jiní lidé a profese zase jinak. Neměli třeba co jíst. Každý se dřív či později do mezní situace dostal. Každý. Každý obyčejný kluk. Představte si, že je vám osmnáct a musíte rukovat. Nebo vám jako matce odvedou syna na práce a tak dál.
LN: Neměli herci větší možnost do situace zasahovat tím, že ovlivňují veřejné mínění?
Myslím a dovedu si představit, že mohli dát najevo postoj k situaci. Ale ovlivnit veřejné mínění? Jak si to představujete? Měli vzít pušky a střílet? Což mohl udělat kdokoli, nejen herci. Burian proto alespoň vkládal do představení narážky komentující okupaci. Samozřejmě velmi, velmi opatrně. Co byste řekla, mohl tak mít nějaký vliv?
LN: Vyjadřoval tak svoje stanovisko a mohlo se stát pro řadu lidí v publiku vzorem. Nebo třeba jen krmit naději.
A jak se podle vás vzbuzuje naděje? Možná tím, že se hrálo česky. Pořád se mohly točit české filmy, za cenu toho, že se vlastně Miloš Havel zaprodal, jak se pak říkalo. Je to obdivuhodné, nebo odsouzeníhodné?
LN: Taky jste zažil komplikované období, éru vrcholícího komunismu. Je to pro herce v něčem srovnatelné?
Snad v principu. Vlasta Burian prožil nesrovnatelně těžší období a podoby diktatury. Jak fašistické, tak komunistické. Na konci války nehrál, protože Němci zavřeli divadla, a v pětačtyřicátém mu vlastní divadlo vzali, honili ho po soudech a hrát mu znemožňovali. Režimy mají společné to, že někdo někoho selektuje. Ty budeš pracovat a ty ne. Záleží, jaké zrovna platí takzvané parametry: černý, bílý, Žid, syn kulaka. V momentě, kdy se začne takhle rozlišovat, režimy se podobají. Mají srovnatelný důsledek v tom, že nemůžete normálně žít.
LN: Našel jste v roli Buriana něco, s čím jste se musel za komunismu potýkat sám?
Znám chvíle, kdy se musím rozhodovat, jestli něco vezmu, nebo nevezmu. Znáte je taky. Záleží jen na vás, jestli pojedete do Dubaje a napíšete, co po vás chtějí, nebo spíš vyrazíte do Šumperka a svobodně si popovídáte s paní, co pracuje u slepic, protože o ní opravdu chcete napsat. A každé rozhodnutí vás něco stojí.
Rozhodně mě nestojí tolik, jako stála Buriana rozhlasová skeč Hvězdy nad Baltimore, kde parodoval ministra Masaryka.
Nikdo úplně přesně neví, proč se tak rozhodl. Pod jakým tlakem okolí a sebe. Pykal pak ale podle mě hlavně proto, že se jeho poklesek někomu hodil. Spousta lidí tehdy dělala horší věci a nebyli potrestáni zdaleka tak tvrdě jako Burian, pokud byli vůbec potrestáni. Někteří se naopak neprovinili ničím a zaplatili životem. Taková je válka, respektive život v režimu. Není to tak, že funguje-li dvojí metr, nejedná se o právní stát, ale o režim?
LN: Každý ale nebyl symbol baťovského Československa.
Pak ale nejde o to, že jste natočila prorežimní skeč, ale o to, že vás někdo konkrétní chce potopit. Když na to má moc, vyřadí vás z provozu jen proto, že nosíte třeba tyhle kozačky nebo si stříháte ofinu ke straně. A Burian měl škraloup. Ale kdo ví, co se pod škraloupem skrývá. Až ke dnu bývá mlíko. Ostatně i ten škraloup je mlíko. Neodvažuji se Buriana soudit, hluboce ho obdivuji.
LN: Čím je pro vás tak zásadní?
Je to veliký příběh. Kluk, který dokázal pobavit celý svět. Pro spoustu světových kritiků byl mezi nejlepšími, a to byla doba velkých komiků! Svět se smál a náš světový komik za pár let skončil osamělý někde v bytě, protože nesměl pracovat. Jeho vlastní národ, za který samozřejmě mluvila menšina konkrétních lidí, mu to nedovolili. Musel mít pocit, jako by ho někdo zaživa potratil. Zůstal na světě, ale nesměl se dívat, dýchat, nic. Pro něj totiž divadlo představovalo celý život. Žil pak v hodně těžkém žaláři. A pro mě bylo ctí, že jsem mohl Vlastu Buriana hrát.
