V sobotním prohlášení, které jste zveřejnili spolu se sympatizanty Literárních novin zvučných jmen, se hodně mluví o minulosti vašich nových nadřízených. Jak jste se o ní dozvěděli?
Jsou to věci, které jsou veřejně dohledatelné v databázích, které zveřejňuje ministerstvo vnitra, respektive archiv bezpečnostních složek. Tam najdete jak pana Pavla (mediální manažer, šéf vydavatelství Vltava-Labe-Press Miroslav Pavel, čerstvý většinový vlastník Literárních novin - pozn. red.), tak pana Fialu, tak redaktora Aleše Blumu, kterého pan Fiala přivedl, totéž se týká třeba Oskara Krejčího, známého politologa. U pana Fialy, respektive pana Pavla je ta informace veřejná od hlubokých devadesátých let.
Svazky se dají objednat v archivu, to může udělat kdokoliv. Pro všechny tři, to jest pro pana Pavla, pana Fialu a pana Blumu mají asi patnáct set stránek, z nichž některé z nich jsou skartované.
Rozumím dobře, že jste šli do archivu a tam jste se o konkrétních jménech informovali přímo ve svazcích?
Ano.
Kolik lidí přivedl pan Fiala, když o tom mluvíte?
V této chvíli je to Pavel Taněv, pražský editor, je to Aleš Bluma coby redaktor kultury, je to Josef Brož od minulého týdne, také redaktor kultury. Vedle nich je tam ještě Tereza Spencerová, redaktorka webu Czech Free Press.
Ve veřejném protestním prohlášení mluvíte o nekoncepčnosti vedení šéfredaktora Fialy. V čem spočívala, jak se projevovala?
Od počátku roku předložil dvě koncepce – jednu v lednu, druhou počátkem února – které, když budu citovat Jaroslava Šabatu, jsou dobrodružně-technokratickým blábolem, jsou obě hodně obecné, nicméně hlavním problémem je, že ani jedna z nich nebyla samotným šéfredaktorem dodržována. Probíhaly tam číslo od čísla, bez oznámení čtenářům i bez prodiskutování s redakcí, drobné i velké změny, jako změna grafiky. Od minulého čísla noviny vycházejí ve třech sešitech, se zpřeházenými rubrikami. To všechno se i redakce samotná dozvídala až ve chvíli, kdy noviny vzala do ruky, a v pondělí, tedy nikoli v předstihu. Totéž by se dalo říci o přípravě a spuštění nového webu, který byl představen v nějakém nástřelu, byl redakcí připomínkován a aniž by připomínky byly jakkoli respektovány, web byl spuštěn v podobě, ve které ho teď můžete najít.
Prohlásili jste také, že nový tým s panem Fialou v čele redakci pacifikuje. Můžete to přiblížit?
To je citát Jaroslava Šabaty, tedy byste se museli zeptat jeho, ale když to popíši na redakčním provozu, pan Fiala se chová takovým způsobem, že ignoruje texty přispěvatelů, které do Literárních novin psali do této doby, přivádí si tam vlastní autory, což je pochopitelné, nikoli však ona ignorace autorů stávajících. Já sám jsem v Literárních novinách pracoval na plný úvazek a posledních několik týdnů jsem od šéfredaktora nedostával žádná zadání k práci.
Když se vrátíme k výměně spolupracovníků, je právo nového šéfredaktora změnit okruh externích autorů.
Může, to jsem i říkal, ale měl by respektovat, jak i sám proklamoval, kontinuitu fungování listu. Přitom veškeré jeho chování směřuje k diskontinuitě listu jako takového.
Ze sobotního prohlášení redaktorů jsem také pochopil, že většina vás odchází. Píšete také "budeme pokračovat". Jak?
Odchází v této chvíli patnáct z 21 lidí, kteří jsou uvedení v tiráži. Připravují se různé projekty, o kterých asi nemohu říct víc, než že to budou projekty mediální.
Tištěné?
To nemohu v téhle chvíli říct.
Slibovali jste si zřejmě hodně od toho, že Literární noviny převezme sociální demokracie, o čemž se v minulosti mluvilo, konkrétně vyjadřujete „své zklamání nad tím, že ČSSD, která chtěla nad tímto prostorem svobody převzít patronát, jej v tuto chvíli de facto definitivně zmařila“. Problémy tedy nezačaly, když titul začalo vydávat občanské sdružení Právo, informace a solidarita, které vede exministr ČSSD Jan Mládek, ale až s příchodem šéfredaktora Zbyňka Fialy?
Jistě pan Fiala je figurou, která situaci zproblematizovala, protože jeho způsob chování k redakci nebyl ani poctivý a asi ani věcný, jak ve formulování výhrad, tak ve vedení redakce.
K politické lince bych podotkl následující: noviny potřebovaly investora, jinak by asi zanikly. Slibovali jsme si, že noviny převezme liberálně levicové prostředí sdružené kolem Masarykovy dělnické akademie, to se nestalo. Vydavatelem se stalo sdružení Právo, informace a solidarita, s nímž jsme byli ochotni spolupracovat. Postupem času se ukázalo, že neexistuje koncept rozvoje a další věci, tím došlo k vyhrocení situace. Poslední věcí byla změna majitele, která byla dříve představena médiím než redakci. Došlo ke střetu, který bych charakterizoval jako střet kulturně-politický, mezi prostředím intelektuálním a prostředím mocenským, ekonomicko-politickým. Bohužel se ukázalo na příkladu Literárních novin, předtím na příkladu pražských divadel a nakonec na dlouhodobém poškození resortu kultury, že tento střet je v této chvíli trvalý a že v něm zatím mocenská složka vítězí nad složkou nezávislou, intelektuální.
Literární noviny byly nezávislým časopisem, byť měly své problémy, o kterých široká kulturní obec věděla. Nyní se stávají soukromým podnikem jednoho člověka.
Říkáte, že Literární noviny byl nezávislé, ale výrazně se tam komunikovaly názory Strany zelených, dokonce před minulými volbami do Evropského parlamentu v nich tehdejší šéfredaktor Jakub Patočka publikoval politické texty. I to pro vás bylo znakem nezávislosti Literárních novin?
Toto samozřejmě chápu, Jakub Patočka za to nebyl pochválen. Nezávislost novin bych odvodil od toho, že byly diskusní platformou...
Čili vám jde o vlastnickou nezávislost.
... byly vlastnicky nezávislé a nebyly závislé na ekonomických vlivech.
Kdybychom si specifikovali onen liberálně levicový prostor, vy jste si v jeho rámci přáli odklon od myšlenek Strany zelených k myšlenkám sociální demokracie, kdybych to takto zvulgarizoval?
Takovou vulgarizaci bych nekomentoval. Pouze sám za sebe bych řekl, a ono se to asi těžko dá publikovat ve zpravodajském textu, mně by se líbil příklon k novodemokratické orientaci. To by ale asi bylo potřeba vysvětlit v eseji.
Tento termín mi ale v rámci celé diskuse přijde poměrně podstatný. Kdybyste jej měl tedy krátce vysvětlit, co by to bylo?
Široká myšlenková spolupráce křesťanských a sociálních demokratů, nikoli členů KDU-ČSL a ČSSD.
Nezakotveno stranicky, ale myšlenkově.
Ano.
Závěrem ještě jednu praktickou otázku: k jakému datumu plánuje redakce odchod?
Je to víceméně otázka už „pouze“ pracovně-právního řešení, prakticky hned. Když svého času podala výpověď redakce Respektu - i když se později vrátila -, tehdejší ředitel a symbol sporu Miloš Čermák říkal, že novináře, kteří nechtějí psát, k tomu nemá smysl nutit. Doufám, že pan Mládek se zachová stejně a novináře, kteří pro něj nechtějí psát, k tomu nebude nutit.
Řekl bych ještě jednu věc, když jsme mluvili o politické lince: nás zamrzelo, že pan Mládek jako exministr zemědělství za sociální demokracii neuznal legitimitu odborové organizace, která vznikla v jeho podniku.
