28. prosince 2008 11:44 Lidovky.cz > Zprávy > Kultura

Co dokážu v budoucnu, nikdo neví

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 2Diskuse
Jan Budař v roli moderátora Českého lva. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Jan Budař v roli moderátora Českého lva. | foto: Hynek Glos, Lidové noviny
Známý a úspěšný herec Jan Budař vydal se svou kapelou Eliščin Band už druhou desku. „Jsem muzikant amatér a nadšenec,“ tvrdí.
LN Po dvou letech jste vydal novou desku Proměna. Mezitím jste ale dělal spoustu jiných věcí, které s muzikou nesouvisely. Cítíte se teď zase jako muzikant, nebo se tak cítíte pořád, i když hrajete v divadle a ve filmu?

Já jsem muzikant amatér, protože na to nemám žádný školy. Jsem takový ten muzikant nadšenec, který se nechává unášet jen svým laickým a vědomostmi dost neposkvrněným instinktem. Občas je se mnou trochu těžká domluva, protože třeba nedokážu pochopit, proč se píše trubka v jiných tónech, než potom hraje, ale hráči profesionálové se mnou mají trpělivost a jsou na mě hodní. A hlavně mám skvělou kapelu Eliščin Band, samé špičkové hráče, a tomi dodává klid a odvahu, že i já, čistokrevný amatér, si mezi nimi mohu chvílema připadat jako muzikant profesionál.

LN Takže jste víc herec než muzikant? Kdybyste měl dotazník a v něm místo jenom na jedno povolání, co byste tam napsal?

Jo, jo, ty dotazníky. Když už bychom tedy hráli tu hru na dotazníky, tak bych tam napsal herec.

LN Odkdy vás muzika provází a odkdy vás provází na té amatérskoprofesionální úrovni?

S kapelou hrajeme na různých pódiích už pátým rokem. A pořád to stoupá.

LN A jak byste srovnal svou hereckou a hudební kariéru?

Já bych ta dvě odvětví nesrovnával, protože obě jsou dost jiná. Jako zpěvák – nadšenec mám mnohem míň zkušeností, než jsem získal jako herec s papírem a čtyřletou školou. Ale je velmi individuální, jak ta škola člověka poznamená, vyznamená či ponaučí. A živí mě hraní i zpívání.

LN Stejně vás má většina lidí zafixovaného (jenom) jako herce. Není vám to líto?

Není mi to líto, protože to se mnou vůbec nesouvisí. To, jak mě vidí jiní lidé, souvisí výhradně s nimi, ať se mi to líbí, nebo ne.

LN Nikdy jste nechtěl s herectvím skončit a věnovat se jenom muzicírování?

Nechtěl. Herectví je sice velmi zvláštní povolání, ale je taky velmi pestré a zajímavé.

LN Mimochodem nemáte na svých koncertech nutkání nebo tendenci „hrát“ a předvádět se? Víc než by mohloLN být nebo je u zpěváka obvyklé?

Mám. A tím jsou myslím ty naše koncerty dost odlišný od koncertů zpěváků profesionálů, protože mě baví dělat nečekaný věci. Jednou jsem jedné divačce daroval košili i s čepicí, protože jsem si myslel, že jí to udělá radost. Radost měla, ale já jsem pak dost trpěl zimou. Bylo to v říjnu na festivalu u řeky.

LN Dokážete v budoucnu i nadále takhle balancovat mezi hraním a zpíváním?

Co dokážu v budoucnu, nikdo neví. Snad jen pánbůh, ale i o něm se vedou dost pestrý spory.

LN Novou desku jste produkoval sám. Proč? Chtěl jste mít věci „více pod kontrolou“? Přece s Vítem Sázavským jste měl úplnou volnost v nápadech i zpracování, nebo ne?

S Vítkem to byla skvělá práce. On je skvělý muzikant a k tomu je chytrý, rychlý, šikovný. Někdy trochu tvrdý, ale nikdy ne tak, aby ublížil nebo nějak poškodil práci, kterou dělá. Je to velký profesionál, takže jsem měl nutkání ho znovu oslovit, ale pak jsem si řekl, že si to udělám těžší a tím i dobrodružnější a zajímavější. Že to zkusím zvládnout sám a tím se to zároveň naučím, což se naštěstí povedlo. Teď myslím to, že jsem to zvládnul – učit se toho mám ještě spoustu. Ale s Vítkem jsme se opět sešli, když jsem letos na podzim dělal hudbu k pohádce Nebe a Vincek, a opět to byla výborná práce.

LN Jak se tedy vaše desky liší z pohledu produkce?

Ta první, Uletěl Orlovi, je skoro výhradně akustická. Je taková poctivá a předváděcí, řekl bych. Tím myslím, že jsme na ní předvedli, co to vlastně hrajeme za písně a za styl. Zjistili jsme, že je těžký nás zařadit do jednoho žánru, ale to mě naopak těší. Ta druhá, Proměna, je více elektrická i elektronická a ještě víc žánrově rozkročená. Je na ní křehký šanson Lucie Bílé, píseň o malém mulatovi se skvělými cikánskými houslemi Vojty Lavičky, blues o krizi středního věku, rokenrol v angličtině s aplausem fotbalového stadionu, pak jedna píseň k zatím neexistujícímu filmu i jeden mírumilovný protestsong, který už vyhrál hitparádu.

LN Deska vyšla, podobně jako nedávno album Lenky Dusilové, v edici Respektu. Jak jste se k sobě nachomýtli, vy a Respekt?

Když jsem zjistil, že Respekt vydává i desky, tak jsem je oslovil, jestli by nechtěli vydat i nás, a oni do toho šli, což je skvělý, protože dneska už si málokdo troufne vydávat cédéčka, protože si málokdo troufne je kupovat.

LN Měl jste album už hotové a hledal jste vydavatele, nebo jste psal až „pro Respekt“?

Písničky už byly napsaný, pak už jen zbývalo najít vydavatele, jít do studia a nahrát je, ale to nám zabralo asi tři měsíce. S pauzami.

LN V bookletu se celkem dojemně loučíte s formátem CD. Opravdu si myslíte, že cédéčka čeká tak rychlá smrt? Kdy se to podle vás stane a jak to bude vypadat? Skončí kamenné obchody?

Myslím, že je čeká poměrně rychlý konec. Vzpomeňte si na kazety. Ještě před pár lety se vyráběly a i v autech se občas pouštěly, teď už je to vyloženě rarita. Tak si myslím, že podobný to bude s cédéčkama. A co bude bez nich? To už je teď. Empétrojky v mobilu. A pak možná někdy v pásku u kalhot...

LN Co třeba vinyly? Jejich obliba v posledních letech zase stoupá. V budoucnosti by to mohlo vypadat tak, že i když bude vše digitalizované, tak pár sběratelů půjde vždycky po fyzických nosičích a možná pak budou vinyly na stejné úrovni jako CD...

Spíš si myslím, že CD skončí jako vinyly, budou jen pro fajnšmekry, nelenochy a lidi s fantazií, kterých ale bude postupně ubývat. Ale třeba taky ne, teď tady rozumuju, jako bych byl nějaký pánbůh.

LN Tak spánembohem zpátky k vaší desce... Respekt určitě pomohl přinejmenším distribuci. Díky němu se vaše deska dostane i lidem, co by si pro ni do běžného krámu s hudbou nepřišli. Kde ještě se ale Proměna dá sehnat? Nebojíte se, že takový druh propagace (tj. „deska k tomu časopisu“) může třeba někoho od koupi i odradit?

Je to velmi jednoduchý. Kdo si desku bude chtít najít a koupit, dokáže to. Na webu se dá objednat, mimochodem! Ale spíš je otázka, kolik lidí to udělá, protože my jsme pořád ještě na začátku. Lidi naše písně moc neznají a je to škoda, protože jsou minimálně originální. (smích) Taky nás nehrajou rádia, což nevím proč. Asi je to tím, že za náma nestojí žádná silná a bohatá firma, která by se s nějakým tím pánem z rádia rozumně dohodla. Anebo se ještě nenašel dostatečně odvážný pán z rádia, který by nás pouštěl.

LN Album se jmenuje Proměna. Je to náhoda, nebo je tam i trochu Kafky? Ostatně, co přesně znamená tahle vaše Proměna?

Všechno se neustále proměňuje a to je to jediný, na čem se myslím můžeme beze zbytku shodnout. Všechno ostatní je vždy takové, jak to kdo vnímá. A taky proto jsem tu desku pojmenoval Proměna. A tu Kafkovu povídku jsem nedávno četl a znovu mě fascinovala, a asi taky proto jsem použil ten jeho název, i když naše deska s jeho povídkou nijak nesouvisí.

LN Většina písní desky je v češtině. Cítíte se v tomto jazyce lépe? Nevadí, že se tím uzavíráte zahraničí? Na druhou stranu, nedávno jsem poslouchala nějakého hudebníka, který s naprostým klidem a přesvědčením tvrdil, že hudba původem z Česka nebude nikoho v Británii zajímat, i kdyby v té kapele hráli samí britští studenti žijící v Praze. Myslíte, že je to tak neprůchozí?

My máme na desce jednu anglickou píseň. Jmenuje se Blind from Love a o tu už projevilo zájem jedno texaský rádio. Hraje sice jenom country, ale říkali, že se jim ten text hodně líbí, že ji dvakrát zahrajou. Poprvé půjde teď na Silvestra a podruhé na Novej rok. Takže já si určitě nemyslím, že to je neprůchozí, naopak, my se teď chystáme do světa! Ono je totiž jedno, jestli hrajete v Kolíně nebo v San Francisku. Všude prostě musí přijít někdo, kdo si vás chce poslechnout. Případně za to dá i nějaký peníze.

LN Myslíte, že v psaní textů máte nějaký vzor nebo někoho, koho obdivujete – a třeba se jej podvědomě snažíte napodobit? Co vás inspiruje? Jaký podíl na textech má autobiografie a vymyšlené příběhy, figury a atmosféra?

Mně se vždycky líbil Karel Kryl. A taky Jaromír Nohavica. To jsou mistři. A moje texty jsou určitě inspirovaný mým životem. Mými strachy, obavami, láskami, vzlety a pády, proměnami, tužbami a sny. Tak jako všechna díla, která kdy byla a jsou.

LN Občas se v textech dotknete něčeho více společensko-politického. Třeba píseň Bružurka, která ostatně vznikla v rámci kampaně NEOnácek a projektu Dovedu to pochopit?, nebo Malý mulat. Je pro vás důležité, abyste v textech projevil svůj názor nebo stanovisko?

Pro mě je důležitý, aby ta píseň pro mě byla o něčem, protože pak je šance, že i pro někoho jiného bude o něčem. Není to ovšem vůbec jistý, protože každý vnímáme jinou realitu. Ale jsem moc rád, že víc a víc si moje písně nacházejí své příznivce. To je něco, co není vůbec samozřejmé, a já si toho velmi vážím.

LN Neměl jste někdy ambice psát povídky, prózu nebo básně?

Povídek jsem pár napsal, ale už nepíšu. Mě baví psát písně, protože je pak můžu zpívat.

LN Album ilustroval Pavel Reisenauer, dvorní kreslíř Respektu. Co se vám na jeho dílech líbí? Vybíral jste konkrétní ilustrace k písničkám, měl jste sám nápady, jak by to mělo vypadat? Nebo jste mu nechal úplně volnou ruku?

Všechny kresby vznikly speciálně pro naše album a Pavel byl tak hodný a trpělivý, že snášel všechny moje nápady a poznámky k jeho vždy dokonalým obrázkům. Většinu z nich vymyslel on, já jsem jen občas posílal nějaké ztřeštěné nápady, které on uměl vždycky neuvěřitelně rychle zpracovat. Myslím, že ten booklet je dílo samo o sobě, a já z toho mám velikou radost.

LN Je konec roku, doba bilancování. Jaký byl pro Vás uplynulý rok 2008?

Velmi pracovní a velmi... proměnlivý.

LN Kterou desku jste – kromě té vaší – „protáčel“ nejvíce? Co jste v hudbě objevil? Na jakých koncertech jste byl?

Bruce Springsteena a jeho desku Devils and Dust jsem asi protáčel nejvíc. Objevil jsem taky nové album Radůzy, velmi zajímavé a originální. A můj největší koncertní zážitek byl koncert Hany Hegerové, kde jsem měl tu čest zahrát jednu svou píseň. A hlavně být u toho, když tato nádherná žena zpívá, povídá a je. Byl jsem z toho úplně unešený.

LN Uvidí vás diváci na Silvestra v nějakých estrádách? Jak budete konec roku slavit vy?

Já budu pravděpodobně domlouvat s Brucem Springsteenem jeho nový videoklip. Ale ještě to není potvrzený.

LN A kde vás uvidíme a uslyšíme v roce 2009? Co chystáte?

Na Janbudar.cz je všechno k nalezení, pro všechny, koho by zajímaly naše písně, jak řekla jedna francouzská novinářka – písně, které se nebojí mít svůj vlastní svět. Takže koho by to zajímalo a koho by zajímaly i moje jiné práce, srdečně zvu na návštěvu.

  • 2Diskuse




REGISTRACE NA SERVERU LIDOVKY.CZ, NEVIDITELNÉM PSU A ČESKÉ POZICI

SMS Registrace

Diskuse LN jsou pouze pro diskutéry, kteří se vyjadřují slušně a neporušují zákon ani dobré mravy. Registrace je platná i pro servery Neviditelný pes a Česká pozice. více Přestupek znamená vyřazení Vašeho telefonního čísla z registrace a vyřazený diskutér se již nemůže přihlásit ani registrovat pod stejným tel. číslem. Chráníme tak naše čtenáře a otevíráme prostor pro kultivovanou diskusi.
Viz Pravidla diskusí. schovat

Jak postupovat

1. Zašlete SMS ve tvaru LIDOVKY REG na číslo 900 11 07. Cena SMS za registraci je 7 Kč. Přijde Vám potvrzující SMS s heslem.

2. Vyplňte fomulář, po odeslání registrace můžete ihned diskutovat

Tel. číslo = login,
formát "+420 xxx xxx xxx"
Kód ze SMS je rovněž heslo
Vaše příspěvky budou označeny Vaším jménem, např. K. Novák.
* Nepovinný.
Odesláním souhlasíte s Pravidly diskusí.

Najdete na Lidovky.cz