9. února 2011 11:23 Lidovky.cz > Zprávy > Kultura

Čtyři tuzemská alba, která si
zaslouží pozornost. Podívejte se

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 0Diskuse
Zpěvák a kytarista Vladimír Václavek. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Zpěvák a kytarista Vladimír Václavek. | foto: ČTK
V poslední době vyšlo několik tuzemských zajímavých alb, jedno pak mají společné – vydávají je malí a menší vydavatelé. Přesto si zasluhují naši pozornost.

Irena a Vojtěch Havlovi: Smyčcem / Háta H.
Galén

Manželé Irena a Vojtěch Havlovi, oba hrají na violu da gamba, se naIrena a Vojtěch Havlovi: Smyčcem / Háta H. naší hudební scéně pohybují již dvacet pět let, vlastně zcela nenápadně a bez nějakého výraznějšího zájmu "velké" kultury. A přesto již vydali dvanáct řadových alb, koncertují po Evropě i Americe. Nejnovější, dvojalbum Smyčcem / Háta H., spojuje novinku s reedicí třetího alba Háta H., vydaného v roce 1990 a dnes již zcela nesehnatelného.

Spojení i navzdory dvacetiletému odstupu překvapivě dobře funguje, mimo jiné i díky příkladné konzistenci hudebního názoru manželského dua.

Zdálo by se, že alba pro dvě violy musí po pár minutách zavánět hudební nudou, střídmé obsazení – občas přidávají i klavír, tibetské mísy, lidský hlas a perkuse – příliš možností k barvitým aranžím nenabízí. O to však Havlovým zjevně nejde, ba naopak, soustředění na "pouhé" dvě violy je nutí využívat v maximální možné míře výrazové možnosti nástrojů. Při poslechu novinky se vybaví vzpomínka na velice obskurní britskou kapelu Third Ear Band, jež na přelomu 60. a 70. let nahrávala v obsazení viola, cello, hoboj a perkuse a jejíž hudba byla na míle vzdálená všemu, co se tehdy hrálo.

Irena a Vojtěch Havlovi.

Manželé Havlovi je ovšem na albu Smyčcem připomínají nejen svou hudbou, ale také zaměřením na projevy živlů – jednotlivé skladby se jmenují Smyčcem ohněm, Smyčcem větrem, Smyčcem mořem a podobně, až ke stínu, tichu, mlze a ozvěně, aby skončili Smyčcem s něhou, jež ovšem zdaleka nehladí sametem, spíše překypuje vášní. Posluchač tak na albu putuje mezi různými polohami, "divočejšími" i jemnějšími, niternějšími, pouť, již lze ostatně vykonávat nad každým albem Ireny a Vojtěcha Havlových.

Jaroslav Erik Frič: Na každý den napsal’s smrt
Guerilla Records

Violoncello slyšíme i z nového alba básníka Jaroslava Erika Friče NaJaroslav Erik Frič: Na každý den napsal´s smrt každý den napsal’s smrt, jež natočil společně s Josefem Klíčem – ten je autorem dvou delších kompozic na Fričovy texty, třetí, zhudebněný Žalm 109, pro mezzosoprán, lesní roh a hlas je "reflexí na život, dílo a skon našeho přítele Jana Balabána". Úvodní Můžu ti říct svůj sen? stojí především na Fričově naléhavém přednesu, doprovázeném spíše jen jednoduchými linkami Klíčova violoncella a zpěvu, i v tak minimálním obsazení přesto dosahuje hlubokého prožitku. To samé platí pro titulní kompozici, byť s přidaným instrumentářem trumpety, basklarinetu a harfy – Fričova báseň osciluje mezi civilností a existenciálním zamyšlením, hudba pak zcela plynule a naprosto přirozeně přechází od barokizujících pasáží až k soudobé komorní hudbě.

Vyvrcholením pak je jedenáctiminutový Žalm 109, kdy Fričův jemně halený přednes, s lehkým cellem a lesním rohem v pozadí, podmalovávaný zpěvem Lucie Karafiátové, ještě více umocňuje starozákonní text.

Vladimír Václavek: Živě
Guerilla Records

Vladimír Václavek: Živě

Vladimír Václavek má za sebou jak rockovou minulost v kapelách Dunaj, E, Klar a VRM či spolupráci s Ivou Bittovou, tak sólové projekty – koncertní nahrávka Živě jej zachycuje pouze s kytarou, někdy si pomáhá i smyčkami a efekty, důraz je ovšem na textech, leckdy hodně minimalistických (Na břehu jezera stojí bílý vlk a pije moji smrt). Střídmý je ovšem i doprovod, často v podobě repetitivních figur, ponechávající tak velký prostor nejen Václavkovu hlasu, ale i vyznění textů.

Tomu je někdy podřízena délka skladeb, dvě mají k deseti minutám a jedna přes šestnáct – přesto se Václavkovi daří držet v nich napětí, byť třeba jen jediným akordem.

Jan Brabec: Z jedné strany na druhou
Guerilla Records

Pražští Z jedné strany na druhou patří k neprávem opomíjenýmJan Brabec: Z jedné strany na druhou skvostům domácího undergroundu – kapela kolem tehdejšího bubeníka Plastiků Jana Brabce hrála prokomponovanější hudbu, s lehkým poohlížením se do soudobé komorní hudby, jako například v Sieh des Todes blasses Kind (německá báseň K. H. Máchy!), kdy se působivě uplatnil zpěv Andrey Landovské, doprovázen pouze klavírem a bicími. Skupina zhudebnila i další Máchovu báseň, Otec spomene rodině, s klasikovými verši ovšem souzní i původní Brabcovy texty. Na albu najdeme jak studiové nahrávky z roku 1986 (ty již vyšly před dvanácti lety u Black Pointu), tak zvukově razantnější záznam koncertu z hospody v Lysolajích ze stejného roku a čtyři nahrávky z roku 2010 – ač zde z původní sestavy zůstal pouze Brabec a dnešní člen loutkového souboru Buchty a loutky Vít Brukner a hudba není tak temná, drží se původní poetiky.

Josef Rauvolf, hudební publicista
  • 0Diskuse




REGISTRACE NA SERVERU LIDOVKY.CZ, NEVIDITELNÉM PSU A ČESKÉ POZICI

SMS Registrace

Diskuse LN jsou pouze pro diskutéry, kteří se vyjadřují slušně a neporušují zákon ani dobré mravy. Registrace je platná i pro servery Neviditelný pes a Česká pozice. více Přestupek znamená vyřazení Vašeho telefonního čísla z registrace a vyřazený diskutér se již nemůže přihlásit ani registrovat pod stejným tel. číslem. Chráníme tak naše čtenáře a otevíráme prostor pro kultivovanou diskusi.
Viz Pravidla diskusí. schovat

Jak postupovat

1. Zašlete SMS ve tvaru LIDOVKY REG na číslo 900 11 07. Cena SMS za registraci je 7 Kč. Přijde Vám potvrzující SMS s heslem.

2. Vyplňte fomulář, po odeslání registrace můžete ihned diskutovat

Tel. číslo = login,
formát "+420 xxx xxx xxx"
Kód ze SMS je rovněž heslo
Vaše příspěvky budou označeny Vaším jménem, např. K. Novák.
* Nepovinný.
Odesláním souhlasíte s Pravidly diskusí.