Čunek odborníkem

 A teď, když má na stranické konferenci pronést souvislý projev na téma „systémová pomoc sociálně vyloučeným občanům“, zmůže se tento na slovo vzatý znalec romské problematiky jen na to, že vykrade myšlenky z jediného odborného článku.

 Ten článek se navíc k vykradení ani moc nehodí. Jeho autor Jakub Steiner s použitím ekonomických (nikoli morálních) pojmů ukazuje, proč se sociálně vyloučení Romové spoléhají na solidaritu rozvětvených rodinných sítí. Takže si z něj Čunek, ženoucí svůj výklad ke kýženému (morálnímu) závěru - Romové nechtějí pracovat - musí půjčovat selektivně. Zejména se musí vyhýbat pojmu diskriminace, bez něhož se ovšem Steinerův výklad neobejde. Do tohoto trapasu Čunek nakráčel zcela dobrovolně. Od politiků nežádáme vědeckou erudici v politologii či sociologii. Jejich role je jiná a skutečných vědců je v politice taky málo. Proto bylo usilovné tažení Václava Klause za profesorským titulem trapné a proto je zavádějící, když dnes Jan Švejnar Klausovi vytýká, že nikdy nepronikl na stránky skutečných odborných časopisů.

 Vztah politiků k vědě je jiný: mají z ní čerpat nápady a poznatky o tom, co v dané situaci funguje a co ne. Žádný politik prosazující rovnou daň netvrdí, že ten nápad dostal on sám, a ne ekonomové Hall a Rabushka. Newyorský starosta Giuliani nikdy netvrdil, že to on vymyslel teorii rozbitých oken, a ne kriminologové Kelling a Wilson.
 Jiří Čunek pocítil potřebu ozdobit svou stranu odbornou konferencí a sebe samého odbornickou aureolou. Výsledek je asi takový, jako když se druhořadý oděvní výrobce rozhodne vytvořit nějaká trička: dá na ně nějaké anglické nápisy a loga, protože viděl, že se to tak dělá. Většinou ovšem nedávají smysl.